Disentní stanovisko AVMI k analýze provedených velkorozměrových zkoušek v rámci RÚ ETICS
AVMI se dlouhodobě neztotožňuje s postupy a závěry řešitelského týmu rozborového úkolu (RÚ) ETICS a s návrhy na změnu normy pro zateplování fasád systémem ETICS.
AVMI kvituje ochotu řešitele (UCEEB) se k těmto našim obavám na nejvyšší úrovni opakovaně sejít a pokusit se je vyřešit. Bohužel zásadní rozpory trvají a AVMI je proto nucena vyjádřit se tímto disentním stanoviskem.
Shrnutí zásadních nedostatků rozborového úkolu ETICS
Tendenční zadání úkolu na žádost výrobců EPS, s cílem omezit použití nehořlavých izolací.
Irelevantní odůvodnění zadání úkolu postavené na nepodložených technologických problémech a prodražování zateplení.
Nejasná validace metodiky (jiné zadání povede k jiným výsledkům).
Byla provedena pouze jedna zkouška od každého vzorku, což není pro změnu normy dostatečné.
Nevhodná hodnotící kritéria zkoušek, vybraná tak, aby potvrdila zadání úkolu, cílené hledání podobnosti v chování vzorků s 200 mm a 900 mm pruhy, přestože podobnost je spíše mezi vzorky jen s EPS a s 200 mm pruhy.
Nesprávné dovozování závěrů zkoušek, založené primárně na nárůstu teploty o 700 °C.
Ignorování dalších kritérií a souvisejících nebezpečných jevů, např. odpadávání hořících částí a rychlost šíření požáru.
Nedostatečná relevance výsledků RÚ pro reálné požární scénáře.
Úplná ignorace souvisejících problémů (platnost zkoušek malých rozměrů, bezpečnost rizikových budov).
Ignorování připomínek v průběhu RÚ a omezování přístupu všech relevantních aktérů do některých pracovních skupin.
1. Velkorozměrové zkoušky potřebujeme, ale provedení jedné série zkoušek nemůže vést ke snižování požadavků na budovy
AVMI vítá zájem České agentury pro standardizaci (ČAS) o velkorozměrové zkoušky. V odborné komunitě je jasný konsensus, že aby zkoušky byly užitečné, musí se co nejvíce přiblížit reálným požárním scénářům a toho lze docílit zejména jejich většími rozměry. Zavádění velkorozměrových testů je proto správný postup, který AVMI zcela podporuje.
Za zásadní problém celého RÚ považujeme ale to, že provedení jedné série zkoušek (i kdyby správně nastavených a vyhodnocených, což se dle našeho názoru nestalo – viz níže) v žádném případě nemůže vést k plošnému snížení požadavků na požární bezpečnost. Zkoušky jsou pouze jedním ze vstupů, který je nutné podrobit přísnému zkoumání v souvislosti s požární praxí z reálných požárů, kde k šíření po fasádě došlo (např. zde, zde, zde, zde nebo zde), ale třeba také se statistikou požárů1.
Je také nutné poukázat na to, že žádný evropský stát požární bezpečnost fasád dosud takto zásadně a plošně nesnižoval, jak u nových budov, tak u renovovaných. Naopak, české předpisy v požární bezpečnosti jsou často brány za příklady dobré praxe, kterými se změny v dalších zemích mohou inspirovat.
Důležitost požární bezpečnosti přitom narůstá při rostoucím zavádění nových dekarbonizačních technologií (fotovoltaika, elektromobilita), které mohou zvyšovat riziko vzniku požáru. Tento fakt reflektuje i stěžejní evropský právní předpis upravující požadavky na budovy2, který přímo klade na členské státy povinnost zajistit požární bezpečnost v návaznosti na zavádění nových požadavků v oblasti zateplení a dekarbonizace budov.
2. RÚ byl zadán a řízen tendenčně
Už samotné zdůvodnění rozborového úkolu zadavatelem je zarážející:
„Výrobci fasádních izolačních materiálů, zejména reprezentanti výrobců EPS (extrudovaného polystyrenu) zastoupené Sdružením výrobců EPS v ČR si stěžují na zbytečně přísná pravidla pro tyto druhy materiálů používaných pro zateplování budov v ČR z pohledu předpisů požární bezpečnosti staveb. Uvádí, že tím dochází k jejich znevýhodňování na trhu v porovnání s výrobci izolačních materiálů z minerálních vláken (reprezentováni AVMI). Zastoupení obou skupin výrobců v TNK 27 mají prostřednictvím Cechu pro zateplování budov (CZB).“
Přitom podle každoročních statistik CZB je podíl pěnového polystyrenu v systémech ETICS stabilně a dlouhodobě vyšší než 70 %. Je s podivem, že zadavatel přistoupil na argumentaci, kdy dominantní materiál na trhu se cítí být „znevýhodňován“ svým třikrát menším konkurentem.
V řešitelském týmu byly zapojeny tři průmyslové organizace: AVMI jako zástupce výrobců minerální vlny, Sdružení EPS ČR jako zástupce výrobců polystyrenu. Obě organizace očekávatelně a transparentně obhajují zájmy svých členů. Třetí organizací je CZB, který by měl vystupovat materiálově neutrálně. Toto však bohužel nemůžeme potvrdit. CZB od začátku otevřeně deklaroval svůj primární cíl: minimalizovat požární pruhy. Už před zahájením RÚ vyvíjel CZB aktivity s tímto stejným cílem. CZB tedy nelze v žádném případě považovat za nestranný subjekt. Během celého RÚ CZB vystupuje společně se Sdružením EPS zaměnitelně, v absolutní shodě a plné koordinaci.
Na jednáních ze strany CZB/SEPS často zazníval argument ke snižování požární bezpečnosti obytných budov kvůli ekonomické hypotéze, že česká úprava je „příliš“ bezpečná a vyhovující by měla být varianta s menším podílem nehořlavých materiálů, která zateplení údajně významně zlevní3. Dosavadní absence závažných požárů tohoto typu v ČR byla prezentována jako důkaz „nadměrné“ požární ochrany. Přitom žádná ekonomická analýza o tom, kolik by takové zmírnění přineslo, nebyla nikdy nikým poskytnuta. Vzhledem k fixním nákladům na lešení, práci, další materiály apod. by zlevnění způsobené sníženou šířkou požárního pruhu bylo marginální (obvykle 6 až 12 %), ovšem za cenu snížené požární bezpečnosti.
Další argument ze strany CZB/SEPS byl založen na technologicky problematickém střídání materiálů. Systematické problémy při střídání materiálů (EPS a MW) jednak nebyly nikdy prokázány a zejména pak snížení šířky pruhů tento problém nijak neřeší (stále dochází ke stejnému střídání materiálů). Tato skutečnost bohužel nebyla řešitelem brána do úvahy.
AVMI se také nemohla účastnit některých pracovních podskupin. To následně vedlo k nereflektování a ignorování připomínek AVMI, nebo úplné absenci možnosti připomínky podat. Příklady, kdy připomínky AVMI byly bez odůvodnění ignorovány:
Připomínky ke zprávě „Analýza problematických oblastí, zahraniční přístupy, zkušební metodiky“ – AVMI dne 5. 8. 2022 podala 32 připomínek, vypořádáno 0.
Požadavek na doplnění dílčích úkolů (zateplení rizikových budov, vhodnost středně rozměrových zkoušek na ověřování požární bezpečnosti, řešení zateplení jinými izolacemi než EPS a MW), zápis 9. 9. 2022, 19. 9. 2022, 3. 10. 2022 a workshop UCEEB, RÚ neřeší ani jednu z těchto oblastí.
Dokument „Validace zkoušky“ – nebyl poskytnut k připomínkám.
3. Metodika zkoušek i hodnotící kritéria jsou nevhodná, relevance výsledků je v kontextu EU sporná
Nastavení zkoušek považujeme za diskutabilní a problematické z hlediska souladu s EU metodikou, která není dosud platná. Řešitel se sice pokusil o validaci české zkušební metodiky podle posledního návrhu EU metodiky, ale sám ve vypořádání připomínek konstatuje „provedeno, ale jsme z toho moudří?“ Je pravděpodobné, že jiná konfigurace zkoušek by vedla k jiným výsledkům. To je patrné ze zkoušek provedených CZB ještě před zahájením rozborového úkolu a zkoušek UCEEB.
V rámci zkoušky nebylo posuzováno objektivní šíření požáru, nýbrž jenom nárůst teploty. Byť to může částečně odpovídat použité metodice, pro závěry ke změně normy zajišťující požární bezpečnost je to nevhodné kritérium. I navzdory nedosažení stanovených teplot se požár šíří (viz níže). Dále nebyly rigorózně posuzovány ani další nebezpečné jevy, např. hmotnost odpadávajících částí a množství hořícího EPS vyteklého před fasádu, čas a rychlost šíření požáru nebo dosažení kritické teploty.
Výsledky RÚ tedy nemají pro reálné požární scénáře dostatečnou relevanci a nelze je použít pro účely nastavení požárních norem. Všechny zmíněné jevy jsou pro praktickou ochranu před reálným požárem a jeho dopady naprosto kritické.
Hlavním smyslem zkoušek je, že mají sloužit ke klasifikaci fasádních systémů, nikoliv k ověření a nastavení pravidel pro použití hořlavých materiálů na různých typech budov, včetně nejrizikovějších výškových budov.
4. Shrnutí a analýza výsledků obsahuje závažné nedostatky
Zásadním problémem RÚ, se kterým se řešitel uspokojivě nevypořádal, je to, že žádný ze vzorků nevykazoval ani vertikální, ani horizontální šíření požáru, a to dokonce ani nejvíce nebezpečná varianta celoplošného systému s EPS. To je zcela v rozporu s empirickým pozorováním, kdy se požáry šířící se po fasádách bohužel v Evropě pravidelně vyskytují (zmíněno výše). Z pohledu kritéria nárůstu teploty všechny 4 vzorky vykázaly totožné vlastnosti – požár se nešíří – což je objektivně absurdní tvrzení. Tyto překvapivé závěry jsou zapříčiněné rozhodnutím interpretovat výsledky zkoušek primárně na základě nárůstu teploty. To, že nárůst teploty nepřekročil 700 °C, není podstatné, pokud došlo ke zjevnému spálení systému, a tedy ke zjevnému rozšíření požáru.4 Formulace závěrů na takto nastavených a provedených zkouškách vede k nebezpečným spekulacím o zanedbatelném vlivu nehořlavých materiálů a požárních pruhů na požární ochranu staveb. Přitom při jiných obdobných experimentálních zkouškách vidíme, že požár se po fasádě zateplené EPS šíří.5
Řešitel ve shrnutí a grafické části (viz níže Tabulka 1) sice fakticky popisuje rozdílné chování vzorků, ale řešení s 200 mm pruhem pak prakticky obhajuje pouze na základě množství vytaveného a degradovaného EPS. Přitom při aplikaci 900 mm pruhu zůstalo více EPS i nad místem požáru. Při vzorku s 900 mm pruhem odpadávaly a odkapávaly nehořící částice, a to později o 10 minut než u vzorku s 200 mm pruhem, ze kterého navíc odkapávaly a odpadávaly částice hořící. Tento důležitý rozdíl nebyl v závěrech ze strany řešitele dostatečně zohledněn. Odpadávání hořících částí je pro šíření požáru v reálné situaci kritickým jevem, neboť může zapříčinit šíření požáru i mimo zasaženou budovu, například na přistavená auta nebo přilehlé objekty. Odkapávání hořících částí před budovu také komplikuje evakuaci osob z hořící budovy, neboť může zablokovat únikové cesty. Nahromadění hořících částí před východy také komplikuje přístup HZS do budovy a samotné odpadávání hořících částí ohrožuje zasahující složky.
Závěry RÚ při doporučení varianty nezohledňují časové kritérium, resp. rychlost šíření požáru. V místě sekundárního otvoru byly u vzorku s 900 mm pruhem naměřeny maximální teploty výrazně později než u 200 mm pruhu. Při využití 900 mm požárního pruhu bylo dosažení maximálních teplot pomalejší téměř o 16 minut v porovnání s použitím 200 mm požárního pruhu. Rychlost šíření požáru je zásadním kritériem pro protipožární ochranu a samotné nastavení norem, neboť pomalejší šíření ohně poskytuje složkám IZS více času na reakci na vzniklý požár.
Tabulka 1: Shrnutí výsledků zkoušek provedených v rámci RÚ ETICS
Závěry zkoušek a vytvoření porovnání mezi jednotlivými variantami jsou rozporuplné také z důvodu rozdílných sekundárních parametrů vzorků zateplení využívajících požární pruhy. V rámci rozborového úkolu se totiž testoval pouze jeden vzorek s 200 mm neprůběžným pruhem a jeden vzorek s 900 mm průběžným pruhem, ale řešitel v závěrečném doporučení upřednostňuje pruh 200 mm průběžný.
5. Doporučení na změnu normy a stanovisko AVMI k jednotlivým bodům
Řešitel na základě provedených zkoušek v analýze odpovídá na vybrané cíle rozborového úkolu a předkládá doporučení A až D. K těmto bodům připojujeme disentní stanovisko. V bodě E doplňujeme chybějící body, které by měl rozborový úkol také řešit.
A. Nutnost instalace „svislých pruhů“ mezi těsně sousedícími objekty
Doporučení řešitele: Svislé požární pruhy ETICS nejsou potřeba, a to nejen na hranici objektů, ale v rámci objektu (např. řešení dle čl. 3.1.3.3.a.2 ČSN 73 0810 v případě oddělení části fasád bez požárně otevřených ploch).
Stanovisko AVMI: S tímto závěrem lze souhlasit v případě oddělení části fasád bez požárně otevřených ploch, nikoliv však že svislé pruhy nejsou potřeba na hranici objektů. Zkoušky toto neověřovaly, tedy nebylo prokázáno, že požár vzniklý na hranici fasády jednoho objektu neohrozí objekt druhý.
B. Výška požárních pruhů může být snížená
Doporučení řešitele: Výška základních požárních pruhů, tak jak je definuje v současnosti platný čl. 3.1.3.3. a ČSN 73 0810, může být snížena na 200 mm.
Stanovisko AVMI: Plošné snížení pruhů z 900 mm na 200 mm u všech typů budov na základě jedné provedené zkoušky, s účelově vybranými hodnotícími kritérii nelze akceptovat. Výsledky zkoušek prokázaly, že nejbezpečnější je celoplošně zateplený vzorek z minerální vaty. Vzorek s 200 mm pruhem se naopak choval velmi podobně jako celoplošný vzorek s EPS, nikoliv podobně jako vzorek s 900 mm pruhem.
V rámci formulace doporučení se evidentně nezohlednila ani rychlost šíření požáru při použití pruhů 900 mm a 200 mm. Zpomalení šíření požáru a také nižší dosažené teploty v úrovni sekundárního otvoru při využití 900 mm požárního pruhu jsou dodatečným argumentem pro ponechání současné úpravy, neboť poskytuje složkám IZS více času na reakci na vzniklý požár.
C. Průběžnost požárních pruhů
Doporučení řešitele: Norma má primárně požadovat pruh průběžný, aby se zamezilo vytváření průběžných dutin po vytaveném tepelném izolantu. Pouze v případě dostatečně vzdálených otvorů (v řádech metrů) může být umožněno ukončit požární pruh s přesahem 500 mm (respektive 1000 mm od vnitřního koutu).
Stanovisko AVMI: S požadavkem na průběžnost pruhů, resp. neprůběžnost pouze při velké vzdálenosti oken (např. 5 metrů) souhlasíme, nikoliv však s jejich snížením na 200 mm (viz výše).
D. Pravidla pro zateplení již zatepleného
Doporučení řešitele: Doporučuje se, aby v normě byly bez nutnosti dalšího zkoušení umožněny obě varianty zdvojeného zateplení, tedy jak instalace požárních pruhů i do původní vrstvy (tedy se stejnými požadavky jako na nové zateplení), tak obalení původního (primárního) ETICS. Vzhledem k velmi dobrému chování vzorku ZK5 je otázkou, zda by toto řešení (tedy obalení původního ETICS) nešlo uplatňovat i u objektů s požární výškou nad 22,5 m.
Stanovisko AVMI: Pravidla zdvojeného zateplení pro budovy s hp do 22,5 m při použití nehořlavé krycí vrstvy alespoň 50 mm a dalšími detaily okolo otvorů lze přijmout. Toto řešení bylo otestováno.
Nelze přijmout řešení dvojitého zateplení s použitím pruhu 200 mm, které testováno nebylo a opírá se pouze o výsledky zkoušek jedné vrstvy ETICS. Nebylo prokázáno, že 200 mm pruh je bezpečný u prvního zateplení, natož u zateplení na zateplení, kde nemáme podrobné informace o stavu a vlastnostech původní (první) vrstvy zateplení.
Zásadně pak odmítáme návrh k diskusi o prolomení výškového limitu 22,5 m pro použití hořlavých materiálů na fasádách. Toto řešení nelze přijmout u nových budov ani u rekonstrukcí, kde již na fasádě hořlavý EPS může historicky být. Zkoušky UCEEB nemohly postihnout vývoj požáru výškové budovy, u které bude mít zásadní vliv sání/tlak a dynamika větru a také omezené možnosti zásahu HZS. Prolamování výškových limitů pro aplikaci hořlavých materiálů na fasády považujeme za velmi nebezpečný nápad.
E. Co dále doporučujeme doplnit
E.1 Jaké části a jaké rizikové budovy budou celoplošně zateplovány MW.
Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že pouze celoplošný vzorek z MW se choval bezpečně, doporučujeme zvážit doplnění zprávy o tyto závěry a doporučení ke změně norem upravujících požární bezpečnost budov, u kterých je vyšší riziko úmrtnosti či zranění při požáru z důvodu omezené mobility při evakuaci či schopnosti orientace (budovy plnící sociální a zdravotní funkci, pro ubytování, shromažďovací prostory). Příkladem může být změna norem, která proběhla v 2022 na Slovensku (viz infografika, kde je vyžadováno provedení nehořlavého zateplení ETICS).
E.2 Úplné zrušení možnosti ověřovat bezpečnost zateplení fasád pomocí středně rozměrové zkoušky dle ČSN ISO 13785-1.
Provedené velkorozměrové zkoušky v rámci rozborového úkolu neměly dostatečnou relevanci pro reálné požární scénáře, a není tedy možné je nahradit zkouškami menšími. Řešení ověřené středně rozměrovými zkouškami, které se běžně v praxi využívá, není možné vzhledem ke konfiguraci zkoušek (především kvůli velikosti vzorku a výkonu požáru) považovat za alternativu k normovému řešení, a proto je třeba tuto možnost z normy urychleně úplně odstranit.
Nedostatečnost zkoušek malých rozměrů potvrdila např. i nedávno vydaná zpráva o vyšetřování požáru Grenfell Tower, která uvádí, že jedním ze zásadních selhání na straně vlády bylo ponechání možnosti malorozměrového testu požární bezpečnosti, o němž bylo všeobecně známo, že je nedostatečný6. Toto poučení pro ČR by mělo vést k urychlenému zrušení možnosti testování požární bezpečnosti fasád středně rozměrovou zkouškou dle ČSN ISO 13785-1. To ovšem RÚ vůbec neřešil.
6. Závěr: reflexe nastavených protipožárních norem
V kontextu diskutabilního zadání a realizace RÚ upozorňujeme, že v budoucích jednáních technické normalizační komise a aktivit ČAS je nutná hluboká reflexe důležitosti správně nastavených požárních norem. Budoucnost protipožárních norem nesmí ovlivňovat domněnka, že absence závažných požárů budov v ČR znamená, že požární normy jsou nastavené dostatečně anebo dokonce přehnaně přísně, jako se to stalo ve Spojeném království.7 Paralelu se Spojeným královstvím uvádíme v závěru jako příklad selhání systému požární ochrany, kterému je nutné se vyhnout.
1 Ve statistice, kterou poskytnulo GŘ HZS jako podklad k RÚ, je uvedeno celkem 122 požárů z let 2013 až 2015. I když jsou data omezená, lze s nimi pracovat alespoň orientačně. Na většině budov (110 případů), kde vypukl požár, byla fasáda z EPS. Podstatný je také údaj „vliv na šíření požáru“. U EPS fasád mělo zateplení vliv na šíření požáru ve více než polovině případů (61), zatímco u MW fasád nebyl zaznamenán žádný vliv na šíření ohně. Podobná je i situace u zranění a obětí, kdy tyto byly registrovány jen u požárů s EPS. Jedná se o velmi nízká čísla, avšak u požárů s MW jsou tato čísla opět nulová.
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1275 ze dne 24. dubna 2024 o energetické náročnosti budov, konkrétně např. čl. 7 odst. 6 a čl. 8 odst. 3.
4 Ke stejnému závěru došla i mgr inż. Monika Hyjek při vyhodnocení čtyř experimentálních zkoušek ETICS s podobnou konfigurací jako byly provedené v rámci rozborového úkolu. Zdroj: https://www.materialybudowlane.info.pl/pl/441-wydanie/mb-01-2021/13222-pozar-sciany-zewnetrznej-z-barierami-ogniowymi.html
6 “although a large-scale system test (which became BS 8414) was introduced as an alternative way of assessing risk, national Class 0, which was based on small-scale testing, was allowed to remain in the statutory guidance as the primary standard for external wall coverings, notwithstanding its clear and well-known limitations.” Grenfell Tower Inquiry Report - Phase 2, Volume 2, Chapter 29, para 29:5
7 Vyšetřovací zpráva požáru Grenfell Tower obsahuje drtivou kritiku selhání celého systému požární ochrany (i konkrétních jedinců) v čele s britskou vládou a specificky uvádí v kapitole 29:8, že dosavadní absenci požáru nebylo možné považovat za potvrzení toho, že regulatorní rámec je nastaven správně.
