Vnitřní zateplení stěn z interiéru
Dnešní doba nás nejen z ekonomických důvodů tlačí snižovat spotřebu energie vydanou na provoz našich domovů. Základním kamenem je dobře izolovaná obálka budovy.
Obecně lze říci, že standartní způsob zateplování budov je vzhledem ke stavebně-fyzikálním vlastnostem z exteriéru - kontaktní nebo provětrávanou fasádou. Existují ovšem situace, kdy takové řešení zvolit nelze a je tedy možné zaizolovat objekt pouze zevnitř. Takovými případy jsou obvykle domy s historicky cennou fasádou, nepřístupné fasády nebo budovy, které nemají dostatek místa před fasádou. Myšlenka na interiérové zateplení přichází často i v případě, když se spolu majitelé bytových jednotek nemohou domluvit na standardním zateplení. V takovém případě si musíme ovšem porovnat úskalí, které tato obrácená konstrukce přináší, s možnými výhodami.
Historicky a památkově chráněné objekty s tvarově náročnými fasádami nelze často zateplit zvenčí. Podobně jako nepřístupné fasády nebo budovy, které nemají dostatek místa před fasádou. Alternativou může být zateplení z vnitřní strany.
Výhody a nevýhody vnitřního zateplení stěn
Jednou z nevýhod použití tepelné izolace z interiéru je úbytek prostoru, ale mnohem zásadnější je snížení tepelné stability budovy a především možná vlhkost kondenzovaná v konstrukcích.
Díky použití tepelné izolace z interiéru zamezíme akumulaci tepla v konstrukcích. Stěny tak nemohou vydávat sálavé teplo, což nepříjemně ovlivňuje pohodu vnitřního prostředí v dlouhodobě pobytových prostorech. Jakmile se totiž přestane topit, rychle se místnost ochladí. Tento stav ale může být na druhou stranu velmi žádaný u objektů s krátkodobým pobytem, který potřebujeme rychle vytopit (chaty, chalupy). Teplo se drží stále v místnosti a není pohlcováno nejprve stěnami.
Největším rizikem je ale místo rosného bodu a s tím spojený kondenzát. Hlavním důvodem, proč se primárně zatepluje z exteriéru je, že vodní páry procházející z interiéru přes konstrukce ven dosáhnou rosného bodu, tedy teploty, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami, mimo konstrukci. Teplý vzduch totiž prochází stejně teplými materiály a na chladnou plochu narazí až za tepelnou izolací. Prohodí-li se pořadí, tak první chladná plocha je někde uprostřed, páry začnou kondenzovat a utvoří se plísně.
Zdroj: EkoWATT
Zateplením stěn dojde ke zvýšení jejich povrchové teploty. To má vliv na tepelnou pohodu v domě - čím jsou stěny chladnější, tím je pobyt v místnosti méně příjemný a naopak. V konečném důsledku můžeme v dobře zateplené místnosti udržovat o něco nižší teplotu vzduchu, aniž bychom pociťovali chlad.
Důležité je, aby skladba stěny byla difúzně otevřená, aby umožňovala vodním parám odejít ven. Výpočtem se zjistí, v kterém místě se rosný bod nachází a zda skladba vyhovuje. Pokud nevyhoví, je nutné použít parozábranu a vodním parám průchod do konstrukce zamezit. V takovém případě se musí mít na paměti časté větrání místností.
Nespornou výhodou interiérového zateplení je zlepšení akustiky, možnost vedení rozvodů v předstěnách a není potřeba stavby lešení při montáži. Pozornost je ovšem nutné věnovat detailům napojení stropu, vnitřních stěn a okenních otvorů, aby nedocházelo k tepelným mostům.
Jaké izolace jsou vhodné a jaké ne
Nejvhodnějším materiálem jsou minerální izolace. V porovnání s polystyrenem mají nižší difúzní odpor a proto je hrozba kondenzace menší. Jako jediné také umožňují bez větších problémů vést instalační rozvody. Existují i termoizolační nátěry, které fungují na principu odrážení tepelného záření zpět do místnosti. Ty se ale zaměřují jen na jednu složku vedení tepla (záření) a jelikož jsou z velké části hydrofobní, fungují spíše jako parozábrana.
V každém případě je nutné konzultovat záměr s odborníkem, který provede výpočet a doporučí nejvhodnější skladbu konstrukce.
Vnitřní zateplení stavby lze navrhnout pouze na základě odborného posouzení, které vyloučí nežádoucí kondenzaci uvnitř konstrukce. V opačném případě může tento typ zateplení napáchat více škody než užitku.