Co je lepší: klasické fasádní zateplení, nebo tepelněizolační plněné cihly?
Řada investorů se na začátku výstavby rodinného domu ptá, jestli není lepší zateplit dům pomocí energeticky úsporných cihel s integrovanou izolací namísto klasické fasádní izolace. Termoizolační cihly vyplněné minerální vatou nebo polystyrenem nabízejí dobré izolační vlastnosti a poměrně rychlý postup výstavby. Výrobci lákají zákazníky k nákupu hesly „Netrapte se dvěma vrstvami fasády, když lze vše vyřešit jednou“ či „Normální je nezateplovat“. Je to ale opravdu tak, jak slibuje reklama? Jaké jsou zkušenosti z praxe a výhody či nevýhody plněných termoizolačních cihel?
Vlastnosti „plněných“ izolačních cihel
Jde v podstatě o sendvičový způsob zateplení, který nabízí vysokou statickou únosnost a mechanicky chráněnou izolaci. Výrobci odhadují jejíž životnost na 100 a více let, což by podle výrobců měla být i největší výhoda oproti kontaktnímu typu zateplení. S novým typem cihel zatím nemají stavební firmy mnoho praktických zkušeností. A nejde jen o stavební firmy, ale i majitele staveb a výrobce.
Naopak zateplování stěn fasádními izolačními deskami je prověřeno desítkami let praxe. Účinnost a funkčnost klasického zateplení je mnohokrát ověřená, změřená, a hlavně snadno doložitelná. Nicméně i tak lze říci, že cihly s integrovanou izolací v praxi fungují. Musí být ale dodržena řada podmínek, o kterých by měl investor vědět dříve, než se rozhodne je pro výstavbu využít.
CIHLY PLNĚNÉ MINERÁLNÍ VATOU: VÝHODY, NEVÝHODY, ZKUŠENOSTI
Při zdění z termoizolačních cihel plněných izolací je důležité důsledně dodržet technologický postup, například při zdění a uložení konstrukčních prvků (stropů a překladů). Jakákoli nepřesnost může vést ke vzniku tepelných úniků či mostů.
V případě tradiční aplikace izolantu na fasádu domu taková přesnost není třeba. Zateplení obalí dům jako kabát a zabrání únikům tepla.
TERMOIZOLAČNÍ CIHLA, NEBO KLASICKÉ KONTAKTNÍ ZATEPLENÍ?
Zateplování stěn fasádními izolačními deskami je prověřeno desítkami let praxe. Účinnost a funkčnost klasického zateplení je mnohokrát ověřená, změřená, a hlavně snadno doložitelná.
Cihly s integrovanou izolací v praxi fungují. Musí být ale dodržena řada podmínek, o kterých by měl investor vědět dříve, než se rozhodne je pro výstavbu využít.
Jaká fasáda na cihly s vatou?
Aby se tepelněizolační cihly z hlediska tepelných vlastností vyrovnaly běžnému zdivu s kontaktní fasádní izolací (běžnému zdivu s vnějším zateplením), musíte počítat s tím, že budou mnohem silnější než běžné cihly.
Jejich tloušťku musí projektant dobře spočítat. Pro srovnání: obyčejná 30cm cihla s vrstvou 16 cm minerální izolace má stejný tepelný odpor jako speciální 44cm cihla s 28 cm integrované izolace. Za tuto tloušťku 28 cm uvnitř cihly si zákazník samozřejmě připlatí.
Při nákupu těchto cihel se zákazník může podívat do technického listu výrobku. Tam je však uveden tepelný odpor cihel s konečnou povrchovou úpravou o tloušťce dalších 4,5 cm. Laik určitě nepočítá s tím, že tepelněizolační cihla není tlustá ve finále 44 cm, ale 48,5 cm. Je tedy dokonce tlustší, než kdyby zateplil klasickou fasádní izolací.
POZOR NA TLOUŠŤKU ZDI
Aby se tepelněizolační cihly z hlediska tepelných vlastností vyrovnaly běžnému zdivu s kontaktní fasádní izolaci, musí se počítat s tím, že budou mnohem silnější než běžné cihly.
Stěna z tepelněizolačních cihel není tlustá ve finále 44 cm, ale 48,5 cm. Je tedy dokonce tlustší, než kdyby byl dům zateplený klasickou fasádní izolací.
Jaká fasáda na cihly s vatou?
Pro dosažení požadovaného tepelněizolačního účinku doporučuje výrobce plněných cihel aplikovat speciální tepelněizolační omítky o tloušťce 30 mm, finální povrchovou úpravu 5 mm a vnitřní omítku 10 mm. To je na běžné poměry nadstandardně vysoká tloušťka.
To je celkem 4,5 cm vrstvy navíc, což si investor často předem neuvědomí. Vnější povrchová úprava dvouvrstvou omítkou je navíc finančně i časově nákladná. Navíc musí být správně provedena, aby dosahovala deklarovaných vlastností.
Podle technologického postupu vysychá jádrová omítka o tloušťce 3 cm za příznivého počasí rychlostí asi 1 mm za den. To znamená 30denní odstávku na stavbě, než je možné nanést finální vrstvu. U vícepodlažních domů je po celou tuto dobu nutné mít k dispozici lešení.
Naproti tomu konečná úprava tradiční kontaktní izolace trvá jen několik pracovních dnů, a to včetně lepení a kotvení izolace.
POZOR NA TLUSTOU OMÍTKU
Vnější povrchová úprava zdí z tepelněizolačních cihel je finančně i časově nákladná. Navíc musí být správně provedena, aby dosahovala deklarovaných vlastností.
Na termoizolační cihly se má aplikovat jádrová omítka o tloušťce 3 cm. Ta za příznivého počasí vysychá rychlostí asi 1 mm za den. To znamená 30denní odstávku na stavbě, než je možné nanést finální vrstvu. U vícepodlažních domů je po celou tuto dobu nutné mít k dispozici lešení.
Riziko tepelných mostů
Zdění plněnými cihlami vyžaduje vysokou přesnost, která na stavbách často chybí. Přitom riziko tepelných mostů je u cihel s integrovanou izolací mnohem vyšší než u klasické kontaktní fasády. Při poškození izolace v cihlách, ale i ve spáře vznikají mezery, které mohou být způsobeny rozměrovými tolerancemi cihel.
Problematické je také řešení základových a železobetonových věnců u vícepodlažních domů. Tam se používají věncové cihly, které při tenké tloušťce izolace 6 cm vůbec nesplňují současné požadavky na zateplení a mohou vést k výrazným únikům tepla či způsobit srážení vody na vnitřním povrchu.
Na povrchu hrubé stavby domu se také setkávají různé materiály s různou tepelnou roztažností, povrch zdiva tak není rovnoměrný. Běžná je i přítomnost instalací rozvodů a inženýrských sítí vedených po fasádě stavby.
Klasický kontaktní systém tyto materiály spolehlivě zakryje a ochrání. Minerální fasádní izolace navíc poslouží jako výborná izolace proti hluku.
V případě integrovaných cihel venkovní zakrytí izolantem možné není, proto musí být všechny detaily vyřešené už v projektu, aby později nevznikaly problémy: tepelné úniky/mosty, kondenzace vody nebo nadměrný průnik hluku cihlou zvenčí.
POZOR NA TEPELNÉ MOSTY
Riziko tepelných mostů je u termoizolačních cihel mnohem vyšší než u klasické kontaktní fasády z důvodu vyšších nároků na přesnost výstavby a izolace problematických partií, například železobetonových věnců.
V důsledku tak může docházet ke kondenzaci vody, vlhnutí zdiva a vzniku plísní v místě věnců.
Při použití termoizolačních cihel se obtížně řeší základové a železobetonové věnce u vícepodlažních domů. Tam se používají věncové cihly, které při tenké tloušťce izolace 6 cm vůbec nesplňují současné požadavky na zateplení a mohou vést k výrazným únikům tepla či způsobit srážení vody na vnitřním povrchu.
Dodatečná izolace je špatný nápad
Podle našich zkušeností majitelé domů často propadají panice, když zjistí, jakou povrchovou úpravu kombinované cihly vyžadují. Vzhledem k vysoké pořizovací ceně dvouvrstvé omítky a častým řemeslným nedostatkům tohoto typu prací se pak rozhodnou pro dodatečné kontaktní zateplení o minimální tloušťce 3–5 cm.
To je ale velká chyba, kterou nedoporučuje ani samotný výrobce cihel. Jakmile se totiž „obloží“, respektive zateplí zvenku dodatečnou tepelnou izolací, nabývá proces přestupu tepla a větrání konstrukce zcela jiných parametrů. To může posunout rosný bod konstrukce do rizikové zóny a tím způsobit kondenzaci vodních par a následně vzniku plísní.
Minerální izolace ano, ale raději zvenku a v dostatečné tloušťce
Mnoho stavebníků nakonec raději zvolí kombinaci 30 cm zdiva a 20 cm izolace z polystyrenu nebo minerální vaty. Minerální vata má v kombinaci s tenkým zdivem zásadní výhody – je absolutně prodyšná (neuzavře vlhkost ve zdivu), má výrazně lepší akustické vlastnosti (funguje jako hluková izolace), je nehořlavá a je vyrobena z přírodních surovin.