Výsledky vyhledávání

Vnitřní zateplení stěn z interiéru Dnešní doba nás nejen z ekonomických důvodů tlačí snižovat spotřebu energie vydanou na provoz našich domovů. Základním kamenem je dobře izolovaná obálka budovy. Obecně lze říci, že standartní způsob zateplování budov je vzhledem ke stavebně-fyzikálním vlastnostem z exteriéru - kontaktní nebo provětrávanou fasádou . Existují ovšem situace, kdy takové řešení zvolit nelze a je tedy možné zaizolovat objekt pouze zevnitř. Takovými případy jsou obvykle domy s historicky cennou fasádou, nepřístupné fasády nebo budovy, které nemají dostatek místa před fasádou. Myšlenka na interiérové zateplení přichází často i v případě, když se spolu majitelé bytových jednotek nemohou domluvit na standardním zateplení. V takovém případě si musíme ovšem porovnat úskalí, které tato obrácená konstrukce přináší, s možnými výhodami. Historicky a památkově chráněné objekty s tvarově náročnými fasádami nelze často zateplit zvenčí. Podobně jako nepřístupné fasády nebo budovy, které nemají dostatek místa před fasádou. Alternativou může být zateplení z vnitřní strany. Výhody a nevýhody vnitřního zateplení stěn Jednou z nevýhod použití tepelné izolace z interiéru je úbytek prostoru , ale mnohem zásadnější je snížení tepelné stability budovy a především možná vlhkost kondenzovaná v konstrukcích. Díky použití tepelné izolace z interiéru zamezíme akumulaci tepla v konstrukcích. Stěny tak nemohou vydávat sálavé teplo, což nepříjemně ovlivňuje pohodu vnitřního prostředí v dlouhodobě pobytových prostorech. Jakmile se totiž přestane topit, rychle se místnost ochladí. Tento stav ale může být na druhou stranu velmi žádaný u objektů s krátkodobým pobytem, který potřebujeme rychle vytopit (chaty, chalupy). Teplo se drží stále v místnosti a není pohlcováno nejprve stěnami. Největším rizikem je ale místo rosného bodu a s tím spojený kondenzát. Hlavním důvodem, proč se primárně zatepluje z exteriéru je, že vodní páry procházející z interiéru přes konstrukce ven dosáhnou rosného bodu, tedy teploty, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami, mimo konstrukci. Teplý vzduch totiž prochází stejně teplými materiály a na chladnou plochu narazí až za tepelnou izolací. Prohodí-li se pořadí, tak první chladná plocha je někde uprostřed, páry začnou kondenzovat a utvoří se plísně. Zdroj: EkoWATT Zateplením stěn dojde ke zvýšení jejich povrchové teploty. To má vliv na tepelnou pohodu v domě - čím jsou stěny chladnější, tím je pobyt v místnosti méně příjemný a naopak. V konečném důsledku můžeme v dobře zateplené místnosti udržovat o něco nižší teplotu vzduchu, aniž bychom pociťovali chlad. Důležité je, aby skladba stěny byla difúzně otevřená, aby umožňovala vodním parám odejít ven. Výpočtem se zjistí, v kterém místě se rosný bod nachází a zda skladba vyhovuje. Pokud nevyhoví, je nutné použít parozábranu a vodním parám průchod do konstrukce zamezit. V takovém případě se musí mít na paměti časté větrání místností. ​ Nespornou výhodou interiérového zateplení je zlepšení akustiky, možnost vedení rozvodů v předstěnách a není potřeba stavby lešení při montáži. Pozornost je ovšem nutné věnovat detailům napojení stropu, vnitřních stěn a okenních otvorů, aby nedocházelo k tepelným mostům. ​ Jaké izolace jsou vhodné a jaké ne ​ Nejvhodnějším materiálem jsou minerální izolace. V porovnání s polystyrenem mají nižší difúzní odpor a proto je hrozba kondenzace menší. Jako jediné také umožňují bez větších problémů vést instalační rozvody. Existují i termoizolační nátěry, které fungují na principu odrážení tepelného záření zpět do místnosti. Ty se ale zaměřují jen na jednu složku vedení tepla (záření) a jelikož jsou z velké části hydrofobní, fungují spíše jako parozábrana. V každém případě je nutné konzultovat záměr s odborníkem, který provede výpočet a doporučí nejvhodnější skladbu konstrukce. Vnitřní zateplení stavby lze navrhnout pouze na základě odborného posouzení, které vyloučí nežádoucí kondenzaci uvnitř konstrukce. V opačném případě může tento typ zateplení napáchat více škody než užitku.

Co je lepší: klasické fasádní zateplení, nebo tepelněizolační plněné cihly? ​ Řada investorů se na začátku výstavby rodinného domu ptá, jestli není lepší zateplit dům pomocí energeticky úsporných cihel s integrovanou izolací namísto klasické fasádní izolace. Termoizolační cihly vyplněné minerální vatou nebo polystyrenem nabízejí dobré izolační vlastnosti a poměrně rychlý postup výstavby. Výrobci lákají zákazníky k nákupu hesly „Netrapte se dvěma vrstvami fasády, když lze vše vyřešit jednou“ či „Normální je nezateplovat“. Je to ale opravdu tak, jak slibuje reklama? Jaké jsou zkušenosti z praxe a výhody či nevýhody plněných termoizolačních cihel? Vlastnosti „plněných“ izolačních cihel Jde v podstatě o sendvičový způsob zateplení, který nabízí vysokou statickou únosnost a mechanicky chráněnou izolaci. Výrobci odhadují jejíž životnost na 100 a více let, což by podle výrobců měla být i největší výhoda oproti kontaktnímu typu zateplení. S novým typem cihel zatím nemají stavební firmy mnoho praktických zkušeností . A nejde jen o stavební firmy, ale i majitele staveb a výrobce. ​ Naopak zateplování stěn fasádními izolačními deskami je prověřeno desítkami let praxe . Účinnost a funkčnost klasického zateplení je mnohokrát ověřená, změřená, a hlavně snadno doložitelná. Nicméně i tak lze říci, že cihly s integrovanou izolací v praxi fungují. Musí být ale dodržena řada podmínek, o kterých by měl investor vědět dříve, než se rozhodne je pro výstavbu využít. CIHLY PLNĚNÉ MINERÁLNÍ VATOU: VÝHODY, NEVÝHODY, ZKUŠENOSTI ​ Při zdění z termoizolačních cihel plněných izolací je důležité důsledně dodržet technologický postup, například při zdění a uložení konstrukčních prvků (stropů a překladů). Jakákoli nepřesnost může vést ke vzniku tepelných úniků či mostů. V případě tradiční aplikace izolantu na fasádu domu taková přesnost není třeba. Zateplení obalí dům jako kabát a zabrání únikům tepla. TERMOIZOLAČNÍ CIHLA, NEBO KLASICKÉ KONTAKTNÍ ZATEPLENÍ? ​ Zateplování stěn fasádními izolačními deskami je prověřeno desítkami let praxe. Účinnost a funkčnost klasického zateplení je mnohokrát ověřená, změřená, a hlavně snadno doložitelná. Cihly s integrovanou izolací v praxi fungují. Musí být ale dodržena řada podmínek, o kterých by měl investor vědět dříve, než se rozhodne je pro výstavbu využít. Jaká fasáda na cihly s vatou? ​ Aby se tepelněizolační cihly z hlediska tepelných vlastností vyrovnaly běžnému zdivu s kontaktní fasádní izolací (běžnému zdivu s vnějším zateplením), musíte počítat s tím, že budou mnohem silnější než běžné cihly . Jejich tloušťku musí projektant dobře spočítat . Pro srovnání: obyčejná 30cm cihla s vrstvou 16 cm minerální izolace má stejný tepelný odpor jako speciální 44cm cihla s 28 cm integrované izolace. Za tuto tloušťku 28 cm uvnitř cihly si zákazník samozřejmě připlatí. Při nákupu těchto cihel se zákazník může podívat do technického listu výrobku. Tam je však uveden tepelný odpor cihel s konečnou povrchovou úpravou o tloušťce dalších 4,5 cm. Laik určitě nepočítá s tím, že tepelněizolační cihla není tlustá ve finále 44 cm, ale 48,5 cm . Je tedy dokonce tlustší, než kdyby zateplil klasickou fasádní izolací. POZOR NA TLOUŠŤKU ZDI ​ Aby se tepelněizolační cihly z hlediska tepelných vlastností vyrovnaly běžnému zdivu s kontaktní fasádní izolaci, musí se počítat s tím, že budou mnohem silnější než běžné cihly. Stěna z tepelněizolačních cihel není tlustá ve finále 44 cm, ale 48,5 cm. Je tedy dokonce tlustší, než kdyby byl dům zateplený klasickou fasádní izolací. Jaká fasáda na cihly s vatou? Pro dosažení požadovaného tepelněizolačního účinku doporučuje výrobce plněných cihel aplikovat speciální tepelněizolační omítky o tloušťce 30 mm, finální povrchovou úpravu 5 mm a vnitřní omítku 10 mm. To je na běžné poměry nadstandardně vysoká tloušťka. To je celkem 4,5 cm vrstvy navíc, což si investor často předem neuvědomí. Vnější povrchová úprava dvouvrstvou omítkou je navíc finančně i časově nákladná. Navíc musí být správně provedena, aby dosahovala deklarovaných vlastností. Podle technologického postupu vysychá jádrová omítka o tloušťce 3 cm za příznivého počasí rychlostí asi 1 mm za den. To znamená 30denní odstávku na stavbě, než je možné nanést finální vrstvu. U vícepodlažních domů je po celou tuto dobu nutné mít k dispozici lešení. Naproti tomu konečná úprava tradiční kontaktní izolace trvá jen několik pracovních dnů, a to včetně lepení a kotvení izolace. POZOR NA TLUSTOU OMÍTKU ​ Vnější povrchová úprava zdí z tepelněizolačních cihel je finančně i časově nákladná. Navíc musí být správně provedena, aby dosahovala deklarovaných vlastností. Na termoizolační cihly se má aplikovat jádrová omítka o tloušťce 3 cm. Ta za příznivého počasí vysychá rychlostí asi 1 mm za den. To znamená 30denní odstávku na stavbě, než je možné nanést finální vrstvu. U vícepodlažních domů je po celou tuto dobu nutné mít k dispozici lešení. Riziko tepelných mostů ​ Zdění plněnými cihlami vyžaduje vysokou přesnost, která na stavbách často chybí. Přitom riziko tepelných mostů je u cihel s integrovanou izolací mnohem vyšší než u klasické kontaktní fasády. Při p oškození izolace v cihlách, ale i ve spáře vznikají mezery, které mohou být způsobeny rozměrovými tolerancemi cihel. Problematické je také řešení základových a železobetonových věnců u vícepodlažních domů. Tam se používají věncové cihly, které při tenké tloušťce izolace 6 cm vůbec nesplňují současné požadavky na zateplení a mohou vést k výrazným únikům tepla či způsobit srážení vody na vnitřním povrchu. Na povrchu hrubé stavby domu se také setkávají různé materiály s různou tepelnou roztažností, povrch zdiva tak není rovnoměrný. Běžná je i přítomnost instalací rozvodů a inženýrských sítí vedených po fasádě stavby. Klasický kontaktní systém tyto materiály spolehlivě zakryje a ochrání. Minerální fasádní izolace navíc poslouží jako výborná izolace proti hluku. V případě integrovaných cihel venkovní zakrytí izolantem možné není, proto musí být všechny detaily vyřešené už v projektu, aby později nevznikaly problémy: tepelné úniky/mosty, kondenzace vody nebo nadměrný průnik hluku cihlou zvenčí. POZOR NA TEPELNÉ MOSTY ​ Riziko tepelných mostů je u termoizolačních cihel mnohem vyšší než u klasické kontaktní fasády z důvodu vyšších nároků na přesnost výstavby a izolace problematických partií, například železobetonových věnců. V důsledku tak může docházet ke kondenzaci vody, vlhnutí zdiva a vzniku plísní v místě věnců. Při použití termoizolačních cihel se obtížně řeší základové a železobetonové věnce u vícepodlažních domů. Tam se používají věncové cihly, které při tenké tloušťce izolace 6 cm vůbec nesplňují současné požadavky na zateplení a mohou vést k výrazným únikům tepla či způsobit srážení vody na vnitřním povrchu. Dodatečná izolace je špatný nápad ​ Podle našich zkušeností majitelé domů často propadají panice, když zjistí, jakou povrchovou úpravu kombinované cihly vyžadují. Vzhledem k vysoké pořizovací ceně dvouvrstvé omítky a častým řemeslným nedostatkům tohoto typu prací se pak rozhodnou pro dodatečné kontaktní zateplení o minimální tloušťce 3–5 cm. To je ale velká chyba, kterou nedoporučuje ani samotný výrobce cihel. Jakmile se totiž „obloží“, respektive zateplí zvenku dodatečnou tepelnou izolací, nabývá proces přestupu tepla a větrání konstrukce zcela jiných parametrů. To může posunout rosný bod konstrukce do rizikové zóny a tím způsobit kondenzaci vodních par a následně vzniku plísní. Minerální izolace ano, ale raději zvenku a v dostatečné tloušťce ​ Mnoho stavebníků nakonec raději zvolí kombinaci 30 cm zdiva a 20 cm izolace z polystyrenu nebo minerální vaty. Minerální vata má v kombinaci s tenkým zdivem zásadní výhody – je absolutně prodyšná (neuzavře vlhkost ve zdivu), má výrazně lepší akustické vlastnosti (funguje jako hluková izolace), je nehořlavá a je vyrobena z přírodních surovin.

Samozhášivá PUR pěna není nehořlavá ​ Z řady běžných stavebních materiálů se stávají v případě požáru nebezpeční zabijáci. Týká se to zejména PUR pěn, které se často používají pro zateplení půdních prostor či stropních konstrukcí. Lidé při nákupu nerozumí odborné terminologii a například samozhášivý materiál považují mylně za nehořlavý. Požární experiment, ze kterého má zpravodajský server Blesk.cz unikátní záběry , ukazuje, jak takový samozhášivý materiál ve skutečnosti rychle a ochotně hoří. NEPRAVDY A OMYLY V ZATEPLOVÁNÍ NEPRAVDY O MIN. VLNĚ NEKALÉ PRAKTIKY CHYBY PŘI ZATEPLOVÁNÍ SROVNÁNÍ: VATA A CELULOSA SPRÁVNÁ TLOUŠŤKA PUR PĚNA A HOŘLAVOST SROVNÁNÍ: VATA A PUR PĚNA Radost z nového domu nebo rekonstrukce se může v případě požáru převrátit do noční můry. Lidé porovnávají hlavně užitné vlastnosti a cenu stavebních materiálů, ale již si nezjišťují, jak se chovají v případě požáru. Přitom špatně zvolený materiál může i při malém ohni, který lze snadno uhasit minimaxem, udělat z bytu ohnivou past. Myslíte si, že je materiál nehořlavý, pokud je označen jako samozhášivý? Omyl, samozhášivý neznamená nehořlavý, ale pouze to, že když na něj nepůsobí plamen o určité intenzitě, tak dále nehoří. ​ ​ Samozhášivý neznamená nehořlavý. Pokud je samozhášivý materiál vystaven ohni dále, může vzplanout a intenzivně hořet. Ze samozhášivého materiálu se navíc uvolňují do okolí toxické zplodiny a kouř, které jsou pro člověka nebezpečnější než vlastní oheň. ​ Označení samozhášivý neznamená, že je materiál nehořlavý. Samozhášivý materiál může vzplanout stejně mohutně jako požár londýnské Grenfell Tower. Kouř je horší než plameny Vlastní požár může být relativně malý, třeba jen hořící ubrus. Při kontaktu s určitými typy plastů ale může i malý zdroj vytvořit z místnosti doslova plynovou komoru: „Udušení a otrávení, to jsou v drtivé většině hlavní příčiny úmrtí při požárech. Nikoli vlastní oheň, ale toxický kouř, zplodiny a nedostatek kyslíku jsou největším zabijákem. Jakmile se jich člověk nadýchá, může ztratit vědomí a následně se i udusit,“ varuje Zbyněk Valdmann, expert na požární bezpečnost staveb. ​ Stavební materiály označené jako samozhášivé jsou nejčastěji na bázi plastů . Jde například o zmiňované izolační PUR pěny, různá potrubí, kabelové vodiče, opláštění, tepelné či zvukové izolace, ale také interiérové koberce a různé doplňky. ​ ​ Malý oheň udělal z podkroví pekelnou výheň Ze záběrů, která zveřejnil Blesk.cz je patrné, že intenzita a nástup požáru u samozhášivých materiálů, které jsou v kontaktu s plamenem, mohou být velmi rychlé. PUR pěny patří do třídy reakce na oheň E, tedy mezi materiály, které značně přispívají k rozvoji požáru. ​ Podle deníku Blesk.cz experiment proběhl v opuštěném domě ve středních Čechách. Pod dohledem hasičů tady experimentátoři do podkroví aplikovali PUR pěnu. ​ „Již v tomto stadiu, které nevypadá nijak dramaticky, dochází k uvolňování nebezpečných toxických plynů, které mohou přítomné osoby ohrozit na životě. Natáčení mohlo probíhat jen ve speciálních dýchacích přístrojích,“ řekl Zbyněk Valdmann. ​ Požární expert byl intenzitou ohně zaskočený: „Intenzita zahoření mne překvapila. Jakmile se plamen dostal na izolaci, došlo k jejímu rychlému odpařování a poté k obrovskému nárůstu kouře a pulznímu hoření,“ komentoval průběh experimentu Zbyněk Valdmann. Doporučuje se zateplit dům izolací s hořlavostí A1 nebo A2, tedy materiály, které nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. PUR pěna je třídy E, tedy druhá nejhorší co do hořlavosti. Požární experiment: Jak hoří izolační PUR pěna (zdroj: Blesk.cz) ​

Asociace výrobců minerální izolace (AVMI) Minerální izolace mají v Česku díky vyspělému sklářskému průmyslu dlouholetou tradici. V bývalém Československu byla výroba prvního čedičového vlákna zahájena už ​v roce 1954, a to ve sklárně Nová Baňa. Jako izolační materiál ve stavebnictví se minerální vlna používá už déle než 70 let. ​ Asociace výrobců minerální izolace navazuje na dlouholetou tradici tím, že sdružuje největší výrobce minerální izolace v ČR. Její členové reprezentují více než 90 procent tuzemského trhu s minerálně vláknitými izolačními materiály. Asociace tak představuje hlas celého odvětví. Výrobci v asociaci mají stabilně okolo 550 vlastních zaměstnanců a dalších zhruba 4000 pracovníků zaměstnávají nepřímo v navazujících odvětvích. ​ Asociace se zaměřuje na šíření informací o využití minerálních izolací a na spolupráci s veřejnou sférou při tvorbě legislativního prostředí a norem. Tuzemskými členy jsou společnosti KNAUF INSULATION, ROCKWOOL a.s., Divize ISOVER, Saint-Gobain Construction Products CZ a URSA CZ. ​ ​ ​ ​ Možností využití minerální izolace je nespočet: stavebnictví, autoprůmysl, spotřební zboží, průmyslové konstrukce, zemědělství, interiéry, fotovoltaika a další. Brožura o netradičním využití minerální izolace ČLENOVÉ AVMI KONTAKTUJTE NÁS Kotva 1 Asociace výrobců minerální izolace, z.s. L 66352 vedená u Městského soudu v Praze, zapsáno dne 9. 8. 2016 Na Strži 2102/61a, Krč, 140 00 Praha Podařilo se! Zpráva přijata. Odeslat ZÁSTUPKYNĚ ASOCIACE Ing. arch. Marcela Kubů Výkonná ředitelka AVMI marcela.kubu@avmi.cz

Vzduchová neprůzvučnost šikmé střechy zateplené minerální vatou a stříkanou PUR pěnou Momentální zvyšující se trend aplikace nových materiálů na bázi stříkané polyuretanové pěny v konstrukcích šikmých střech otevírá řadu otázek z pohledu splnění kritérií stavební fyziky stanovenými příslušnými normami. Proto se Asociace výrobců minerální izolace rozhodla podrobit zkoušce dvě konstrukce šikmé střechy z hlediska akustiky (vážené vzduchové neprůzvučnosti označované jako Rw). V prvním případě se jednalo o šikmou střechu zateplenou minerální izolací, v druhém případě byla použita stříkaná izolace na bázi PUR pěny. TEST: Odhlučnění střechy PUR pěnou a minerální vatou ​ Dobře zvolený izolant zabraňuje průniku hluku z ulice. Nezávislý laboratorní test ukázal, že rozdíly mezi nejvíce používanými izolanty – minerální vatou a PUR pěnou – jsou výrazné. Rozdíl může činit až 14 dB. Laboratoř Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB), samostatný vysokoškolský ústav ČVUT, změřila schopnost izolantů snižovat přenos hluku a nepropouštět teplo. Podívejte se, jak měření dopadlo. Měření vážené neprůzvučnosti R w byly provedeny v akreditované laboratoři ČVUT v Praze v Univerzitním centru energeticky efektivních budov. ​ Pro srovnání byly vybraná klasická skladba šikmé střechy, která byla zateplená minerální izolací (v případě vzorku 1) a stříkanou polyuretanovou izolací s otevřenou buněčnou strukturou (v případě vzorku 2). Obě izolace mají primárně využití při zateplení střešní konstrukce. Vybrané typy izolací (minerální vaty a PUR pěny) měly stejný deklarovaný součinitel tepelné vodivosti. Detailní popis skladby střešní konstrukce je uveden v tabulce 1. ​ Z hlediska stavební akustiky můžeme konstrukce rozdělit do dvou skupin. První jsou těžké konstrukce (např. zděné a betonové), které se vyznačují průběhem vzduchové neprůzvučnosti vyplývající ze zákona o hmotě. Druhou skupinou jsou lehké, sendvičové konstrukce (např. lehké sádrokartonové konstrukce), které využívají systém hmota-pružina-hmota, do které můžeme zařadit námi posuzované střešní konstrukce. Hodnocení vzduchové neprůzvučnosti ​ Hodnocení vzduchové neprůzvučnosti je založeno na normalizované metodě podle Eurokódu ČSN EN ISO 717. Tato norma stanovuje postup určení Jednočíselná hodnoty vážené neprůzvučnosti R w z frekvenčně závislého průběhu vzduchové neprůzvučnosti. Standardně posuzuje spektrum zvuku od 100 Hz do 3150 Hz. Tato metoda je založena na posouvání směrné křivky, ze které se následně odečte hodnota vážené neprůzvučnosti R w . Tato metoda, z hlediska subjektivního vnímání, lépe vystihuje těžké konstrukce. ​ Avšak norma umožňuje hodnotit konstrukci i v širším spektru (50 až 5000 Hz) pomocí adaptačních činitelů spektra, kterými se následně upravuje hodnota vážené neprůzvučnosti R w . Hodnocení pomocí těchto činitelů lépe odráží subjektivní vnímání těžkým ale i lehkých konstrukcí, čímž je vhodnější pro posouzení testovaných vzorků. Existují dva činitele spektra. Prvním činitelem je C , který je založen na spektru růžového šumu a vyjadřuje spektrum zvuků vyskytujících se v interiéru budovy. Druhým je činitel označen jako C tr a vychází ze spektra šumu typického pro hluk z provozu. ​ Na základě měření vzduchové neprůzvučnosti a stanovení jejího jednočíselného hodnocení podle zmíněného normového postupu byly určeny hodnoty vážené neprůzvučnosti R w , R w +C a R w +C tr pro oba vzorky střešních konstrukcí. ​ Střešní konstrukce zateplená souvrstvím z minerální izolace (vzorek 1) dosahovala hodnoty: R w = 53 dB, R w +C 50-5000 = 46 dB, R w +C tr , 50-5000 = 33 dB. Pro střešní konstrukci s aplikací stříkané polyuretanové pěny (vzorek 2) byly naměřeny hodnoty: R w = 38 dB, RW + R w + C 50-5000 = 36 dB, R w + C tr , 50-5000 = 27 dB. ​ Při použití minerální izolace ve skladbě střešního pláště (vzorek 1), bylo dosaženo signifikantně vyšší výsledky vzduchové neprůzvučnosti než při použití stříkané polyuretanové pěny (vzorek 2). Rozdíl v hodnotě vážené neprůzvučnosti byl 15 dB. při hodnocení prostřednictvím adaptačních činitelů, byl rozdíl při spektru C až 10 dB a při spektru C tr 6 dB (z frekvenčního rozsahu 50 až 5000 Hz). Subjektivní vnímání zvuku Střecha s minerální izolací Někdy je těžké ohodnotit výsledky měření na základě číselného vyjádření. Poslechněte si, jak byste vnímali hluk z exteriéru (městská doprava a siréna záchranné služby) v interiéru, při použití tepelné izolace na bázi minerálních vláken (vzorek 1) nebo na bázi stříkané polyuretanové pěny (vzorek 2). Městská doprava Siréna záchranné služby Střecha se stříkanou PUR pěnou Městská doprava Siréna záchranné služby Požadavky platné pro Českou republiku Požadavky na zvukovou izolaci pro dělicí konstrukce v Česku stanovuje norma ČSN 73 0532. Zabývá se dělicími konstrukcemi mezi místnostmi v budovách a zvukovou izolací obvodových plášťů budov včetně oken a dveří. Norma stanovuje požadavky vzhledem k funkci místností (chráněná místnost) a hluk v sousedním prostoru (vysílací místnost). Hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti, určené podle normy ČSN EN ISO 717-1 z třetinooktávových veličin naměřených dle ČSN EN ISO 140-5, nesmí být nižší než normou požadované minimální hodnoty. ​ V procesu projekčního návrhu se pro dimenzování konstrukce, z hlediska její vážené vzduchové neprůzvučnosti, zohledňuje vliv šíření zvuku bočními cestami. Šíření bočními cestami je zapříčiněno tím, že na stavbě není možné zhotovit ideální konstrukci, jak je to v případě laboratoře. Vliv šíření bočními cestami se započítává prostřednictvím korekce k 1 , která nabývá hodnoty v intervalu od 1 až 2 dB pro těžké konstrukce a 4 až 8 dB pro lehké konstrukce. ​ V našem případě se jedná o lehkou konstrukci, proto pro její uplatnění byla použita střední hodnota korekce k 1 pro lehké konstrukce (tj. k 1 = 6 dB). Tato hodnota se odečítá od laboratorní neprůzvučnosti R w , čímž se jeho hodnota sníží. Takto upravená laboratorní neprůzvučnost se nazývá stavební vážená neprůzvučnost a označuje se jako R' w . Tento parametr se následně porovnává s hodnotami uvedenými v ČSN 73 0532. ​ Jelikož je střešní konstrukce součástí obvodového pláště, normativně se na ni vztahuje hodnocení na základě ekvivalentní hladiny zvuku (váženého filtrem A) ve vzdálenosti 2 m před fasádou. Pokud si vezmeme v úvahu například standardní zástavbu při veřejné komunikací ve městě, tak její ekvivalentní hladina A hluku dosahuje hodnota okolo 60 až 75 dB. V tomto případě by použití polyuretanové pěny ve střešní konstrukci hraničilo s normovými podmínkami nebo by jim ani nevyhovovalo (tab. 2). ​ ​

Zateplení ploché střechy minerální vatou Zateplení ploché střechy snižuje energetické ztráty domu až o 20 %. Vybrat si obvykle můžete mezi dvěma hlavními způsoby zateplení a typy izolace. Prvním je použití minerální vaty. Cenově dostupnější variantou je zateplení pomocí pěnového polystyrenu nebo využití kombinace minerální vaty a polystyrenu. Použitím minerální vaty získáte benefit v podobě tichého a bezpečného bydlení. Minerální izolace výborně tlumí hluk a je nehořlavá . Plochá střecha je ideální na ozelenění . Lze ji vybudovat jak na novostavbách, tak při rekonstrukcích domu. Jaké typy plochých střech existují ​ Ploché střechy se dělí na neodvětrávané (jednoplášťové) a odvětrávané (dvouplášťové). Vhodnějším a bezpečnějším řešením jsou střechy odvětrávané, které mají nad tepelnou izolaci dutinu. Tou proudí vzduch a vlhkost se odvádí do exteriéru (podobné jako je to u provětrávaných fasád). Nad odvětrávací dutinou je pak nosná konstrukce střechy a hydroizolace. ​ Jak na rekonstrukci ploché střechy ​ Dřívější ploché střechy mají obvykle na nosné konstrukci položenou tepelnou izolaci a nad ní rovnou hydroizolaci s vysokým difuzním odporem (s malou schopností propouštět vodní páry), což bývá příčinou většiny poruch plochých střech. Při rekonstrukci takovéto střechy je proto potřeba odstranit staré nefunkční materiály až na nosnou konstrukci stropu nebo stávající únosnou spádovou vrstvu. V případě, že střecha nevykazuje žádné vady, je možné stávající hydroizolaci ponechat a na ní položit novou tepelnou izolaci. Její tloušťka musí být dostatečná, aby tepelná izolace umístěná pod stávající hydroizolací tvořila maximálně 1/4 celkové tloušťky tepelné izolace). ​ Minimální celková tloušťka tepelné izolace by měla být alespoň 28 cm izolace. Na tuto dodatečnou tepelnou izolaci se dá nová hydroizolace. ​ Na zateplení ploché střechy lze nyní získat dotaci z programu Nová zelená úsporám light . ​ Pokud si nejste jisti, jakou máte skladbu střechy a jak při rekonstrukci postupovat, obraťte se na odborníka – projektanta. Je to důležité proto, aby nedocházelo k zatékání a kondenzaci vodní páry uvnitř skladby, která ji může nenávratně poškodit. ​ Minerální izolace na plochých střechách velkých objektů ​ U velkých objektů jako jsou obchodní centra nebo výrobní haly se nejčastěji realizují jednoplášťové střechy. Tepelná izolace je umístěna na trapézovém plechu bez provětrávané mezery. Z hlediska požární bezpečnosti je nejlepším řešením celoplošná skladba z minerální izolací. Cenově dostupnější skladby poté využívají kombinaci hořlavých a nehořlavých tepelných izolací. Vždy se doporučuje umístit izolaci ve více vrstvách, aby se překryly spáry izolace a nevznikaly tepelné mosty. Minerální izolací lze vyplnit i jednotlivé vlny trapézového plechu a zlepšit tepelněizolační vlastnosti konstrukce. Tyto lehké konstrukce mají samy o sobě špatné akustické vlastnosti, proto by použití minerální izolace mělo být volbou číslo jedna. Minerální izolace má podstatný vliv na dodržení akustických norem a zajištění komfortu uvnitř těchto budov. Minerální izolace se používá i tam, kde je vyšší požadavek na požární odolnost konstrukce, protože je nehořlavá – zabraňují šíření plamene a nezvyšuje požární zatížení stavby. Ozelenění plochých střech Ploché střechy jsou vhodné pro ozelenění. Vegetací lze doplnit jak na stávající střechu, tak s ní počítat už při návrhu nové střechy. Minerální izolace v plochých střechách tvoří podstatnou složkou, protože přebírá drenážní funkci - umí zadržet vodu a postupně ji vydávat rostlinám, a navíc je lehká - zbytečně zatěžuje konstrukci. Dvouplášťové střechy jsou konstrukčně vhodnější než jednoplášťové, ale velký důraz je dán na funkčnost provětrání. Normou je stanoveno, že plocha odvětrávacích otvorů má být minimálně 1/100 plochy střechy. U rodinného domu s plochou 100 m2 by celkové plocha otvorů měla mít 1 m2, což představuje 510 trubek o průměru 50 mm! Foukaná minerální vata do dutin plochých střech U dvouplášťových konstrukcí s dostatečnou tloušťkou mezery je možné použít jednoduchý způsob zateplení v podobě foukané minerální vaty . Je však nutné, aby se do mezery vešla dostatečná vrstva izolace a zároveň byla zachována funkce větrané mezery Fotovoltaika na plochých střechách ​ Ploché střechy jsou ideální pro umístění fotovoltaických panelů. V případě jejich instalace je potřeba myslet především na požární bezpečnost. Požárů střech s fotovoltaikou přibývá s tím, jak roste počet instalací a jak přirozeně stárnou používané komponenty při realizaci střešních elektráren. Z tohoto důvodu je prozíravé volit pouze nehořlavé materiály do skladeb střech. Největší objem tvoří teplené izolace. Nehořlavá minerální vata v případě požáru omezí jeho živelné šíření po povrchu střechy a zabrání rozsáhlých škodám, které by mohl požár fotovoltaiky způsobit. Největší chyby při zateplování plochých střech ​ Malá tloušťka izolace. Na tloušťce izolace nešetřete a použijte alespoň 28 cm . Cena izolantu běžně tvoří jen 20 % ceny celého souvrství a přitom je to jediná vrstva, která vám bude šetřit energii. Nový izolant na staré nefunkční hydroizolaci. Zateplení ploché střechy by měla doprovázet realizace kompletně nového souvrství - nechcete, aby do střechy zatékalo, nebo ji zničila uzavřená vlhkost. Funkčnost provětrávané mezery. Normou je stanoveno, že plocha odvětrávacích otvorů má být minimálně 1/100 plochy střechy. Správné vyspádování. Zkontrolujte správné vyspádování střešní roviny. Sklon by měl být více než 3 %, tedy 3 cm na 1 metr. Bezchybné provedení hydroizolace. Měla by být provedena jako souvislá vrstva a speciálně ošetřena v místě všech prostupů. Po její realizaci proveďte tzv. zátopovou zkoušku, která ověří těsnost a kvalitu provedení. ​