Výsledky vyhledávání

Novelizovaná pravidla pro požární bezpečnost staveb účinněji zamezují šíření ohně po venkovním zateplení budov. Hořlavé materiály lze podle norem využít do určité výšky jen při splnění určitých podmínek. Slabinou je správná aplikace hořlavých materiálů při realizaci zateplení. Při využití nehořlavých materiálů je riziko plynoucí z chybné realizace mnohem menší. Testování stavebních výrobků často neodpovídá podmínkám skutečného požáru a je třeba jej přiblížit realitě. Protipožární předpisy v Česku jsou ve srovnání s většinou evropských zemí na velmi dobré úrovni. Typickým příkladem je norma upravující využití hořlavých materiálů na výškových budovách, která byla v ČR zpřísněna loni v létě. Pokud by opláštění londýnského obytného domu Grenfell Tower bylo zhotoveno podle současné české protipožární normy, tak by k takové tragédii pravděpodobně nedošlo. Od 1. srpna loňského roku musí být výškové budovy lépe zabezpečeny a to díky revizi normy ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti staveb. Revize normy platí pro nově i dodatečně zateplované budovy. Nově jsou podmínky pro zateplování obytných budov stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Cílem je zabránit takovým tragédiím jako v případě Grenfell Tower. (viz infobox o revizi normy níže). Tuzemské protipožární normy jsou na vysoké úrovni Byť jsou tuzemské protipožární v mezinárodním srovnání na dobré úrovni, i v ČR chybí praktické zkušenosti při hašení zateplovacích materiálů. Testování zateplovacích systémů totiž probíhá v ideálních podmínkách zkušebny a navíc na malém vzorku s malým výkonem ohně. Vyšší bezpečnosti by pomohlo, pokud by se zkoušky přiblížily reálným požárům, konkrétně by se zvětšil výkon simulovaného požáru a rozměr testovaného vzorku. Velkorozměrové zkoušky fasád se provádí na vzorku ve tvaru L, jehož výška je 5,7 m, délka hlavního ramene 3 m a vedlejšího 1,2 m, při výkonu hořáku 3 MW. Současně povinná středněrozměrová zkouška probíhá na vzorku o výšce 2,4 m a výkon hořáku je pouhých 100 kW. Reálný požár přitom může dosahovat 4 MW i více, proto by bylo vhodné testovat materiály i v náročnějších podmínkách. Mezi nejnebezpečnější patří požáry patrových budov Požár se totiž může šířit po budově nejen vnitřkem, ale i po fasádě respektive zateplení budovy. Zatímco budovy do 12 metrů lze hasit ze země, u vyšších budov musí záchranáři obvykle zasahovat zvnitřku budovy. Při požáru výškových budov dokonce ani fasádu téměř nelze hasit zvenčí – pokud je z hořlavého materiálu, oheň se šíří velmi rychle. Stavebníci mohou dobrovolně jít nad rámec protipožárních norem Co může veřejnost pro větší bezpečí bydlení udělat? Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály, nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Nemůže se stát, že by se pak oheň lavinovitě šířil po fasádě jako v případě Greenfell Tower či jiných obdobných požárech. Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Zateplit výškovou budovu hořlavým materiálem při dodržení všech protipožárních předpisů je technicky velmi náročné. INFOBOX: Největší změnou, kterou revize normy přináší, je lepší ochrana před šířením ohně po fasádě patrových domů. Nově se musí u zateplovaných budov aplikovat širší požární pásy z minerální izolace, které jsou rozšířeny z 0,5 na 0,9 metru. Pásy musí být umístěny nad soklem, okny a atikou domu, a to včetně nejvyššího podlaží kvůli eliminaci rizika vzplanutí střech. Výjimku tvoří rodinné domy a jednopodlažní budovy, u kterých nejsou protipožární pásy nutné. Budovy do 12 m požární výšky musí mít zabezpečený pouze sokl zateplovacího systému.Rozsah požadavků se nově dělí do čtyř různých kategorií podle požární výšky (viz příloha níže.)

Evropské sdružení výrobců minerální izolace EURIMA dokončilo celoevropský projekt zabývající se stárnutím minerální izolace zabudované před více než dvaceti lety v různých budovách a aplikacích. Zadání projektu S narůstající poptávkou po vyšší životnosti stavebních výrobků a také plánovanému posuzování životního cyklu budov roste tlak odborné technické veřejnosti i trhu na posouzení dlouhodobých vlastností minerální izolace v reálných podmínkách staveb. Běžná literatura obvykle popisuje chování špatně instalovaných izolací. Posouzení změn vlastností u izolací, které jsou správně instalovány, ale chybí. Sdružení EURIMA se proto zaměřilo na tento případ a pro průzkum vybralo budovy, na kterých je minerální izolace aplikována více než 20 let. Metodika projektu Sdružení EURIMA spolupracovalo s uznávaným výzkumným ústavem v Mnichově Forschungs Institut für Wärmeschutz e.V. (dále jen FIW), který provedl nezávislé posouzení: místa a podmínek, ve kterých se stavby nacházejí; stavebních konstrukcí; technického provedení instalované minerální izolace. Z vybraných staveb byly odebrány přesně definované vzorky, které byly řádně zabaleny tak, aby bylo možné správně posoudit zabudovanou vlhkost v izolaci. To vše proběhlo pod dohledem FIW ústavu, který byl zároveň pověřen prohlídkou místa stavby a přípravou dokumentace. Vzorky byly převezeny do Mnichova. Bez odkladu bylo zahájeno měření tak, aby se předešlo nežádoucím změnám minerální izolace. Výzkumný ústav FIW se zaměřil především na posouzení tepelněizolačních vlastností, dále hodnotil vlhkost materiálů a jejich mechanickou odolnost. Shrnutí výsledků V projektu byly hodnoceny vzorky ze sedmi různých budov v Evropě. Čtyři vzorky byly odebrány na fasádě a tři vzorky ze střešních konstrukcí. Minerální izolace byla zabudována na vybraných stavbách mezi 20 až 55 lety. Naměřené hodnoty součinitele tepelné vodivosti se pohybovaly mezi 0,032 W/(m.K) až 0,038 W/(m.K). Tyto hodnoty byly následně porovnány s původními deklarovanými. Z výsledků vyplynulo, že součinitel tepelné vodivosti minerální izolace je v reálných podmínkách na stavbě dlouhodobě lepší, než uváděly deklarované hodnoty. Také mechanické vlastnosti minerálních izolací pro ploché střechy vykázaly dobré výsledky. Na odebraných vzorcích nedošlo k porušení jejich mechanické odolnosti a stability. Dále byl hodnocen obsah vlhkosti v minerální izolaci. Bylo prokázáno, že objem vlhkosti se pohybuje hluboko pod hranicí 1,0 % objemové hmotnosti. Závěr Výsledky ukázaly, že minerální izolace má očekávanou vysokou pevnost v tlaku a je plně funkční v konstrukci, která nevykazuje závady související s instalací izolace. Některé posuzované parametry jako např. tepelná vodivost vykázaly dokonce lepší hodnoty, než byly deklarované. Bylo prokázáno, že vlastnosti minerální izolace se v důsledku stárnutí nezhoršují. I po více než 50 letech má minerální izolace očekávané vlastnosti, pokud je její instalace provedena v souladu s pokyny výrobce. Výsledky jsou ke stažení zde.

Revize ETAG 004 přinesla změny v posuzování ochrany proti hluku vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS). Podle této revize může mít ETICS pozitivní nebo negativní vliv na vzduchovou neprůzvučnost stěny, na kterou byl aplikován. V článku uvádíme postup stanovení vzduchové neprůzvučnosti, konkrétní výpočty a výsledky měření na ETICS s minerální vlnou. ETICS (z anglického názvu External Thermal Insulation Composite System = vnější tepelně izolační kompozitní systém) je stavební výrobek dodávaný jako ucelená sestava složek, skládajících se z lepicí hmoty, tepelného izolantu, kotvících prvků, základní vrstvy a konečné povrchové úpravy. Pro ETICS neexistuje harmonizovaná evropská norma. Schvalovací osoby v EU proto zpracovávají na základě zkoušek dle řídících pokynů pro evropská technická schválení ETAG evropské technické schválení ETA, které je po odsouhlasení ostatními Schvalovacími osobami použito pro posouzení shody. V červnu 2013 byla vydána revize ETAG 004 [1], která významným způsobem změnila posouzení shody ETICS u základního požadavku, jímž je ochrana proti hluku. V minulosti měla požadavky splňovat celá stěna včetně ETICS i oken a ostatních otvorů. V revidovaném ETAG 004 je uvedeno, že ETICS může mít pozitivní nebo negativní vliv na vzduchovou neprůzvučnost stěny, na kterou byl aplikován. Tato jeho vlastnost musí být známá, aby bylo možné určit vzduchovou neprůzvučnost celé stěny. Měření akustických vlastností ETICS obecně Revize ETAG 004 popisuje určení akustických vlastností ETICS laboratorním měřením podle skupiny norem ČSN EN ISO 10140 Akustika – Laboratorní měření zvukové izolace stavebních konstrukcí (části 1, 2, 4 a 5) [2]. Určovanou veličinou je zlepšení nebo zhoršení vážené neprůzvučnosti ΔRw (dB). Pokud výrobce laboratorně ΔRw nezměří, tak může deklarovat na těžké referenční stěně hodnotou ΔRw = −8 dB, což znamená výrazné zhoršení akustických vlastností celé stěny. Výrobce může uvést i deklaraci NPD (no performance declared – ukazatel není stanoven), což vede k samému výsledku, tedy k akustické degradaci −8 dB. Měření AVMI – ETICS s minerální izolací Asociace výrobců minerální izolace (AVMI) proto prověřila v akreditované laboratoři hodnoty vzduchové neprůzvučnosti u systému ETICS s minerální izolací. Jako podkladní (referenční) byla zvolena normová standardizovaná železobetonová stěna tloušťky 15 cm, plošná hmotnost 350±50 kg/m2, o ploše 10 m2. Při volbě sytému byl uplatněn princip výběru kritického reprezentanta. Všechny varianty ETICS s minerální izolací nemohou být bez dalších zkoušek deklarovány jako lepší než vyzkoušený kritický reprezentant. Výsledky měření AVMI AVMI nechala prověřit systémy s dvěma tloušťkami minerální izolace (100 mm a 200 mm) tak, aby bylo možné výsledky v případě potřeby interpolovat mezi naměřenými hodnotami 54 dB a 56 dB. U systému s minerální izolací o tloušťce 200 mm bylo naměřeno zlepšení o 2 dB. ETICS s izolací tloušťky 100 mm je bez vlivu na vzduchovou neprůzvučnost. Výsledky jsou shrnuty v grafu a následující tabulce. Pozitivní vlivy na zvukovou izolaci stěny s ETICS Neprůzvučnost ETICS pozitivně ovlivňuje vzrůstající tloušťka izolačního výrobku a použité plastové kotvy. Kotvy kovové naopak stav zhoršují. Neprůzvučnost je dále lepší při větší plošné hmotnosti vnějšího souvrství. Při nižších hodnotách dynamické tuhosti je zvukoizolační vlastnost výrobku lepší. Při vyšších dynamických tuhostech vzduchová neprůzvučnost klesá. Příznivě na neprůzvučnost ETICS působí i použití minerální izolace s vyšší hodnotou AFr [Pa‧s‧m−2] – odporu proti proudění vzduchu (uváděný ve formátu AFr v CE kódu výrobků z minerálních vláken). Neprůzvučnost se dále horší s narůstající plochou lepící hmoty. Požadavky ČSN 73 0532 [3], zvuková izolace obvodového pláště Vzduchová neprůzvučnost obvodových plášťů se stanovuje individuálně v závislosti na úrovni vnějšího hluku. Obytné místnosti v domech musí splňovat požadavky normy ČSN 73 0532 Akustika – Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách – Požadavky. Vybrané požadované hodnoty jsou uvedeny v následující tabulce. Požadovaná zvuková izolace obvodového pláště R´w – vážená stavební neprůzvučnost Obytné místnosti bytů, pokoje v ubytovnách (koleje, internáty apod.) Modelový výpočet Modelový výpočet je zpracovaný na příkladu panelového domu u hlučné komunikace, kde je podle ČSN 73 0532: Hladina akustického tlaku vně konstrukce 2 metry před fasádou v denní době od 6:00 do 22:00 v rozmezí > 70 dB a ≤ 75 dB a v noční době od 22:00 do 6:00 se hodnota pohybuje na úrovni > 60 dB a ≤ 65 dB. Velmi hlučné prostředí. Požadavek na vzduchovou neprůzvučnost R´w na neprůsvitné části je tedy 43 dB, požadavek na okna o 3 dB nižší, tedy 40 dB. Reálné hodnoty: Neprůsvitná část konstrukce: Vážená laboratorní neprůzvučnost panelové stěny Rw je 50 dB. Vážená laboratorní neprůzvučnost panelové stěny Rw je v tomto případě rovna vážené stavební neprůzvučnosti stěny R´w (korekci na boční cesty necháváme v tomto případě nulovou). Vážená laboratorní vzduchová neprůzvučnost Rw oken je 40 dB. Třída zvukové izolace oken 4 (velmi kvalitní okna). V případě zabudovávaných komponentů jako jsou okna, dveře apod. se dle ČSN 73 0532 zachovává při výpočtu vážená laboratorní hodnota neprůzvučnosti a nepřepočítává se na hodnoty stavební. Zpracovány byly tři varianty: Stěna panelového domu zůstane nezateplená. Stěna zateplená systémem ETICS u kterého nebude známa hodnota Rw (NPD). Stěna zateplená systémem ETICS s minerální izolací tloušťky 200 mm (ΔRw = +2 dB). 1. Stěna panelového domu, nezateplená Stěna bez oken (neprůsvitná část konstrukce) panelového domu má R´w 50 dB. Okna panelového domu mají Rw 40 dB. Vzduchová neprůzvučnost R´w obvodového pláště je o 10 dB větší než Rw použitých oken, základní podmínka normového požadavku ČSN 73 0532 je tedy splněna. Výsledek: Neprůsvitná část konstrukce s R´w 50 dB > požadavek 43 dB. Okna lze ponechat s danými akustickými parametry Rw je 40 dB. Závěr: Stěna jako celek vyhovuje požadavkům ČSN 73 0532. 2. Stěna panelového domu, zateplená – ETICS NPD Stěna (neprůsvitná část konstrukce) má R´w = 50 dB − 8 dB (degradační součinitel dle ETAG 004) = 42 dB Okna panelového domu s Rw 40 dB. Požadavek na okna již nelze stanovit dle pravidla ze situace č. 1. Vzduchová neprůzvučnost Rw obvodového pláště není o 10 dB větší než Rw použitých oken → okna musí splňovat požadavek Rw ≥ 43 dB, TZI 4 (třída zvukové izolace oken). Výsledek: Neprůsvitná část konstrukce s R´w 42 dB < požadavek 43 dB Okenní výplně musí splňovat požadavek TZI 4. Závěr: Stěna jako celek nevyhovuje požadavkům ČSN 73 0532. 3. Stěna panelového domu, zateplená – ETICS s MW tl. 200 mm Použijeme výsledek z akreditovaného měření v laboratoři ΔRw = +2 dB Stěna (neprůsvitná část konstrukce) má R´w = 50 dB + 2 dB = 52 dB Vzduchová neprůzvučnost R´w obvodového pláště je o 10 dB větší než Rw použitých oken, základní podmínka normového požadavku ČSN 73 0532 je tedy splněna. Výsledek: Stěna (neprůsvitná část konstrukce) má R´w 52 dB > požadavek 43 dB. Okna lze ponechat s danými akustickými parametry. Rw je 40 dB. Závěr: Stěna vyhovuje požadavkům ČSN 73 0532. Závěrečné shrnutí Revize ETAG 004 zavedla nový postup posuzování akustického dopadu aplikovaného vnějšího kontaktního zateplení (ETICS) na vzduchovou neprůzvučnost obvodového pláště nebo-li na zvukovou izolaci obálky budov. V případě, že výrobce u svého systému (ETICS) nedeklaruje hodnotu Rw nebo jsou případné naměřené hodnoty ΔRw záporné, je nutné o tuto zápornou hodnotu degradovat i vzduchovou neprůzvučnost podkladní konstrukce (nedeklarované systémy → akustická degradace −8 dB, deklarované systémy se zápornou hodnotou −x dB). Systémy s minerální izolací mají pozitivní vliv na vzduchovou neprůzvučnost obvodového pláště (v případě použití tloušťky MW 200 mm) nebo ji ponechávají bez vlivu (ETICS s MW tloušťky 100 mm). Literatura [1] ETAG 004 External Thermal Insulation Composite Systems with Rendering http://www.eota.eu/handlers/download.ashx?filename=endorsed-etags%5cetag004%2fetag-004-february-2013.pdf [2] ČSN EN ISO 10140 Akustika – Laboratorní měření zvukové izolace stavebních konstrukcí – Část 1: Aplikační pravidla pro určité výrobky, Část 2: Měření vzduchové neprůzvučnosti, Část 4: Měřicí postupy a požadavky, Část 5: Požadavky na zkušební zařízení a přístrojové vybavení [3] ČSN 73 0532.Akustika – Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách – Požadavky.

Asociace výrobců minerální izolace provedla průzkum mezi projektanty a popsala jednotlivé možnosti postupu výpočtu a stanovení návrhových hodnot součinitele tepelné vodivostia rozdíly mezi nimi. 1. Způsoby výpočtu, stanovení návrhových hodnot součinitele tepelné vodivosti v praxi Nejdůležitější charakteristikou tepelných izolací je součinitel tepelné vodivosti λ. Výrobci tepelných izolací musí uvádět podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011[1] (CPR) v prohlášení o vlastnostech u všech výrobků deklarovanou hodnotu tohoto součinitele. Pro výpočet, respektive tepelně technické posouzení v konstrukci, musí projektanti tuto hodnotu přepočítat na tzv. návrhové hodnoty, které zohledňují vliv zabudování materiálu. Ty lze získat různými způsoby a výpočty, ne všechny jsou ale jednoduché a přesné, jak ukázal průzkum Asociace výrobců minerální izolace (AVMI) mezi projektanty. Cílem průzkumu bylo zjistit, jak se projektanti orientují v oblasti postupu výpočtu návrhových hodnot součinitele tepelné vodivosti. Dotazníky vyplnilo 161 respondentů, většina z nich byli projektanti. Graf č. 1 Jakými způsoby dotazovaní vypočítávají/určují návrhové hodnoty součinitele tepelné vodivosti Z výsledků vyplynulo, že pouze jedna pětina dotázaných plně rozumí rozdílu mezi deklarovanými, charakteristickými a návrhovými hodnotami součinitele tepelné vodivosti, které používá ČSN 73 0540 – Tepelná ochrana budov – Část 1 až 4 [2]. Zhruba polovina dotázaných odpověděla, že provádí tepelně technické posudky. Způsoby, kterými vypočítávají nebo určují návrhové hodnoty, jsou ale odlišné, jak je patrné z grafu č. 1. Pouze jedna pětina z těch, kteří nějakým způsobem lambdy vypočítávají, považuje postup výpočtu návrhových hodnot tepelné vodivosti podle české normy za přesný a jednoduchý. Většina z nich (90 %) by uvítala zjednodušení postupu výpočtu. 2. Přepočet na základě charakteristických hodnot λ a součinitelů Zhruba jedna pětina projektantů využívá přepočet na základě charakteristických hodnot λ. Ty si projektanti obvykle vyžádají u výrobce materiálu. Charakteristické hodnoty λ zavedla tepelná norma z důvodu parametrického srovnání naměřených deklarovaných hodnot různých materiálů. Projektant musí dále uvažovat s: Zu – vlhkostním součinitelem materiálu, z1 – součinitelem vnitřního prostředí pro vnitřní konstrukce, kde dochází ke kondenzaci vodní páry, z2 – součinitelem materiálu, z3 – součinitelem způsobu zabudování materiálu/výrobku do stavební konstrukce, popřípadě z23 – sdruženým součinitelem podmínek působení (součinitel materiálu a způsobu zabudování materiálu ve stavební konstrukci). Výrobci nejsou povinní charakteristické hodnoty λ uvádět, ani měřit, ale aby vyšli vstříc poptávce trhu, finančně nákladné měření ve většině případů provedou. Zkušebny provádí měření s velmi vysokou přesností (dle protokolů na 5 i více desetinných míst), která je v praxi v podstatě nevyužitelná. Nevýhodou tohoto postupu je také to, že norma při výpočtu návrhových hodnot neuvažuje s degradací materiálu jako je např. jeho stárnutí nebo degradace vlivem proudění vzduchu v materiálu či sáláním. 3. Návrhové hodnoty λ podle informativní přílohy A ČSN 73 0540-3 [3] Většina projektantů z těchto důvodů místo výše uvedeného výpočtu použije raději návrhové hodnoty λ z informativní přílohy normy nebo v případě minerálních izolací zhorší deklarovanou hodnotu o 10 až 15 %. Ani jedna z těchto variant bohužel neodpovídá reálným hodnotám a většinu izolačních materiálů poškozuje. Hodnoty v informativní příloze normy jsou více než 9 let staré a za tu dobu tepelné izolace dosáhly výrazného zlepšení svých vlastností. Stejný problém nastává u většiny běžně používaných výpočetních programů, které mají předdefinované návrhové hodnoty a nezohledňují způsoby zabudování materiálu (je rozdíl mezi svislou a vodorovnou konstrukcí v rámci hodnoty součinitele způsobu zabudování materiálu z3). Hodnoty pro minerální izolace jsou navíc v ČSN 73 0540-3[3] nelogicky děleny podle objemových hmotností, které výrobci neuvádí a podle kterých nelze jednoznačně určovat tepelný výkon izolací. Ten je závislý nejen na objemové hmotnosti, ale také na průměru, délce a orientaci vláken a složení vstupních surovin. 4. Evropský trend – ČSN EN ISO 10 456 [4] Podle této evropské normy lze jednoduše návrhové hodnoty získat z deklarovaných hodnot. V přepočtu je uvažováno s převodním teplotním faktorem FT, převodním vlhkostním faktorem Fm, s přirozeným prouděním tepla v izolačním materiálu Ram a částečně také se stárnutím materiálu. Tento postup více odpovídá reálným návrhovým hodnotám, jak je zřejmé z tabulky 1. Postup je srozumitelný, jednoduchý, zbytečně nezatěžuje výrobce stavebních hmot a je jednotný napříč státy EU. Přestože se jedná o evropskou normu, která by měla být té české nadřazená, není tomu tak. V případě stanovení návrhových hodnot součinitelů tepelné vodivosti je v ČSN EN ISO 10 456 [4] uvedena národní předmluva, která se odvolává na ČSN 73 0540-3 [3]. Tím se stává česká norma nadřazenou nad normou evropskou. 5. Porovnání hodnot součinitelů tepelné vodivosti podle způsobu výpočtu AVMI provedla sérii měření s cílem stanovit závislost vlhkosti v aplikované izolaci na hodnotách součinitele tepelné vodivosti. Výsledky některých měření jsou součástí tabulky č. 1. Tab. č. 1 Návrhové hodnoty součinitele tepelné vodivosti podle způsobu výpočtu pro 3 typy minerálních izolací 6. Shrnutí výsledků Vypočtené návrhové hodnoty λ podle ČSN EN ISO 10 456 [4] odpovídají s vysokou přesností hodnotám měřeným ve zkušebně (neliší se v prvních 3 desetinných místech), aniž by se muselo provádět měření charakteristických hodnot λ. Výpočet podle ČSN 73 0540-3[3] na základě běžně dostupných údajů výrobců se od reality liší více než o 7 %, v některých případech o více než 10 %. V uvedených příkladech se deklarované hodnoty od návrhových vypočtených podle ČSN EN ISO 10 456 [4] liší zhruba o 10 %. Přestože v článku byly použity příklady pouze několika málo materiálů, další výsledky tyto závěry potvrzují. 7. Dopady v praxi Mohlo by se zdát, že čím horší návrhová lambda bude, tím více to bude výrobcům izolačních hmot vyhovovat, protože aplikované tloušťky izolací porostou. Trend je však nastavený jiným směrem. Poptávka po nízkoenergetických a pasivních domech stoupá. Díky lepším tepelně technickým parametrům izolací lze stavět subtilnější konstrukce, jejichž výhodou je nejen větší úspora tepla, ale také menší obestavěný prostor, respektive větší vnitřní obytný prostor. Výrobci minerálních izolací se neustále snaží vylepšovat tepelněizolační schopnost vyráběných materiálů a v případě výpočtu návrhových hodnot usilují o maximální přiblížení reálným a bezpečným hodnotám. Praxe ukázala, že firmy ani projektanti neumí využít výsledky s tak vysokou přesností jako se provádí měření součinitele prostupu tepla v laboratořích. Pro dosažení hodnoty U = 0,25 W/m2K je potřeba tloušťka izolace 15 až 17 cm v závislosti na návrhové lambdě (uvažováno s λu 0,036 a 0,042 W/m.K). Na praktickou funkci izolace má v každém případě vliv především způsob aplikace, nikoliv hodnota na třetím desetinném místě součinitele tepelné vodivosti. 8. Závěr Přestože je národní norma ČSN 73 0540 [2] obecně velmi kvalitní, nedokáže reagovat na rychlý vývoj v oblasti tepelných izolací a její brzká revize je nutná. Mělo by se však postupovat především podle evropských předpisů, které jsou přesné, přehledné, jednotné napříč státy Evropské unie a projektantům by mohly ulehčit práci. Národní norma by měla postup převzít a doplnit nebo zpřesnit např. o vliv degradace materiálů. Měla by také jasně definovat okrajové podmínky, za kterých se měří deklarované hodnoty, a charakteristické hodnoty λ zcela opustit. Použitá literatura [1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích [2] ČSN 73 0540 – Tepelná ochrana budov – Část 1 až 4 [3] ČSN 73 0540-3:2005 – Tepelná ochrana budov – Část 3: Návrhové hodnoty veličin [4] ČSN EN ISO 10 456:2009 – Stavební materiály a výrobky – Tepelně vlhkostní vlastnosti

AVMI vítá probíhající revizi normy ČSN 730810 a zejména vítá otevření diskuse nad požadavky na požární bezpečnost vnějšího kontaktního zateplení budov. V tomto dokumentu AVMI argumentuje, že: Stávající úprava je nevyhovující a zbytečně složitá. Obsahuje dnes již neopodstatněnou dvojkolejnost, kdy na jinak stejné budovy a jejich obyvatele se vztahují odlišná pravidla podle stáří budovy. Pravidla jsou navíc velmi složitá, budovy jsou rozděleny do celkem 5 výškových kategorií a navíc se dále dělí na celkem 7 výškových „pásem“ s rozdílnými požadavky v rámci jedné budovy. Nový koncepční přístup navržený v revizi ing. Boháčem (druhý návrh) jde správným směrem, ale požadavky jsou paradoxně nastaveny tak, že u výrazné části budov by došlo ke snížení úrovně požární bezpečnosti. Návrh zcela správně odstraňuje situaci, kdy na jedné budově jsou aplikovány různé požadavky podle výškových „pásem“, což je v Evropě zcela ojedinělý přístup. Zároveň správně sjednocuje požadavky pro budovy kolaudované před a po roce 2000, protože pro toto rozdělení již není důvod. Bohužel však tyto požadavky sjednocuje na úrovni HORŠÍ požární bezpečnosti. Důvody pro toto sjednocení poskytlo zejména Sdružení výrobců polystyrenu a podle AVMI jsou zavádějící. Podstatu diskuse vystihuje tabulka níže, která zjednodušeným způsobem ukazuje, jaké požadavky na vnější zateplení budov platí dnes, jaké změny navrhuje v revizi normy ing. Boháč, a jaké změny navrhuje AVMI. Vysvětlivky: V diskutovaných návrzích se objevují následující tři typy KZS z pohledu požární bezpečnosti, které v tomto dokumentu označujeme jako: „Bez požadavku“: na systém ETICS není kladen žádný požadavek z hlediska třídy reakce na oheň, „B/E“: ETICS jako systém musí být klasifikován třídou reakce na oheň alespoň B a tepelný izolant musí být třídy reakce na oheň alespoň E, „A1-2“: systém ETICS s třídou reakce na oheň A1 nebo A2. Přínosy návrhu ing. Boháče Návrh odstraňuje několik výškových „pásem“ v rámci jedné budovy. Nyní se budova kategorizuje pouze dle výšky a na celou fasádu se aplikuje jeden požadavek, jak je to běžné ve světě. V prvním návrhu byl obsažen správný princip zavedení požárních bariér i v budovách do 12m, tedy až pětipatrové budovy. To už je z hlediska případné evakuace náročná operace a vyšší požadavky na požární bezpečnost jsou proto u takových budov zcela na místě. Bohužel tento prvek byl z druhé verze zase odstraněn. Požární bariéry nyní mají obepínat celou budovu, nikoli být jen nad okny. To je zcela jistě správný krok, který např. zabrání snadnému šíření požáru po celé výšce objektu po štítové stěně bez oken. Podobný trend nových požárních bariér okolo celé budovy vykazuje i nová regulace v Německu. Tento princip také značně zjednodušuje provedení KZS a eliminuje případné chyby při jeho realizaci. Návrh je v oblasti požárních bariér technologicky neutrální, tedy umožňuje vývoj nových řešení, která projdou zkouškou. Zároveň však umožňuje standardní řešení pomocí pásů A1-2 bez nákladného zkoušení, kdy navíc existují vážné pochybnosti o tom, že uvedená zkouška neodpovídá reálnému požáru (výkon hořáku 100kW, přičemž reálný požár může mít výkon deseti a více násobný) Problémy návrhu ing. Boháče Zásadním problémem návrhu je, že zachovává hranici 22,5 m, která byla uměle vytvořena a vložena do normy na začátku tisíciletí kvůli ekonomické, nikoli technické argumentaci (nutnost umožnit levnější zateplení pomocí EPS pro panelové domy). Tato argumentace již v dnešní době není relevantní. Sjednocením požadavků na horší úrovni dochází k tomu, že nově postavené budovy, které jsou 15 let zateplovány podle přísnějších kritérií (tedy od 12m kompletně A1-2) najednou budou tuto hranici mít posunutou téměř na dvojnásobek. Dojde tím k tomu, že požadavky na požární bezpečnost budov se bezdůvodně sníží, což je v Evropě bezprecedentní krok. Na stranně vyšší bezpečnosti bychom měli být i z toho důvodu, že ne vždy je možné se včas dostat na nástupní plochu pro hašení požáru (špatně průjezdné silnice, špatně zaparkovaná auta, nepřístupné fasády atd.). Návrh řešení AVMI Přízemní (příp. dvoupatrové budovy) se snadnou evakuací ponechat bez požadavku – včetně celého segmentu rodinných domů. Budovy do 12 metrů doporučujeme opatřit průběžnými bariérami nad okny, jak bylo navrhováno v prvním návrhu. Budovy nad 12 metrů zateplovat pouze systémem A1-2. Tím by došlo ke sjednocení. Jak ukazuje graf níže (sestaveno z čísel ČSÚ – SLDB 2011 a údajů CZB ohledně roční produkce ETICS), z celkového ročního objemu zateplovaných fasád na obytných budovách je: přes 85 % objemu fasád na budovách požární výšky do 12 m, 11 % objemu fasád na budovách v rozmezí 12-22,5 m požární výšky, necelá 4 % fasád na budovách výšky 22,5 m a vyšší. Celá problematika požárních bariér nad okny se tedy týká jen cca desetiny zateplovaných ploch. Obavy z nadměrné přísnosti, významných dopadů do trhu, či masivního zdražení jsou tedy nejen technicky irelevantní, ale i mylné.

V současné době, kdy ceny energií stoupají a jen stěží lze odhadnout jejich budoucí vývoj, je stále více kladen důraz na snižování jejich spotřeby. Vzhledem ke klimatické oblasti, ve které se Česká republika nachází a kde otopné období začíná v září a končí v květnu, je logické, že značný (ne-li největší) podíl ze spotřeby energií v domácnostech je energie vynaložená na zajištění tepelné pohody ve vnitřním prostředí. Tento fakt nutí domácnosti zabývat se jednotlivými možnostmi, jak efektivně spotřebu energie na vytápění snížit. Možností u stávajících objektů je několik. Určitých energetických úspor lze dosáhnout efektivním hospodařením, tzn. vytápět pouze ty místnosti, ve kterých je to požadováno, během nepřítomnosti uživatelů vytápět na nižší teplotu, instalovat účinnější systémy regulace, atd. Energetické úspory dosažitelné těmito jednoduchými metodami jsou však omezené. Je-li vznesen požadavek na výraznější snížení energetické náročnosti stávajících objektů, je nutné zasáhnout do obálky budovy a zlepšit její tepelnětechnické parametry. Toho lze dosáhnout např. výměnou výplní otvorů za okna s nižší hodnotou součinitele prostupu tepla, zateplením střešního pláště, zateplením fasády atd. V tomto článku se budeme věnovat právě dodatečnému zateplení šikmých střešních plášťů u stávajících objektů. Vzhledem k současným trendům, kdy i objekty postavené cca před 10 lety nesplňují současné představy o optimálních tepelnětechnických parametrech obálky budovy a kdy je pro dosažení nízké energetické náročnosti nutné přemýšlet o dodatečném zateplení konstrukcí s určitými výchozími tepelněizolačními vlastnostmi, byl jako výchozí stav pro analýzu současných možností zvolen model šikmého střešního pláště se 160mm tepelné izolace z minerálních vláken umístěnými mezi krokve. Možnosti způsobu dodatečného zateplení existují v podstatě dvě – buď je možné aplikovat tepelnou izolaci z interiéru pod stávající tepelnou izolaci nebo z exteriéru nad stávající tepelnou izolaci. Podkrokevní systém však znamená snížení podstřešních prostorů a zásah do interiéru místností, mezi uživateli tedy většinou nachází větší sympatie systém nadkrokevní. Proto se budeme dále soustředit na systém nadkrokevní. Před vlastním návrhem konstrukčního a materiálového řešení dodatečného zateplení skladby střešního pláště je důležité uvědomit si, jakých parametrů musíme a chceme dosáhnout (normové požadavky jsou nutné minimum). Tepelněizolační schopnost konstrukce je charakterizována hodnotou součinitele prostupu tepla. Čím nižších hodnot konstrukce dosahuje, tím nižší jsou tepelné ztráty přes tuto konstrukci. Při dodatečném zateplování stávajících konstrukcí je vhodné snažit se dosáhnout hodnot normou doporučených či nižších (např. hodnot doporučených pro pasivní domy). Dále je při návrhu konstrukce nutné pamatovat i na požadavky z hlediska kondenzace vodní páry v konstrukci. Souvrství střešního pláště je nutné navrhovat tak, aby v něm nedocházelo ke kondenzaci vodní páry, která by mohla ohrozit dřevěné prvky střešního pláště. Dokonce by měla být zajištěna taková relativní vlhkost dřevěných konstrukcí, aby nedocházelo k překročení rovnovážné vlhkosti dřeva, kterou stanovuje ČSN 73 0540-2 na 18%. Při překročení tohoto limitu již dochází k degradaci dřevěných prvků a hrozí riziko růstu dřevokazných hub. Pro zajištění správného vlhkostního režimu konstrukce je zapotřebí ctít několik základních zásad. Co nejblíže vnitřního líce konstrukce by měla být umístěna parozábrana či parobrzda. Směrem k exteriéru by se měla ekvivalentní difúzní tloušťka jednotlivých vrstev konstrukce snižovat. Difúzní folie plnící funkci pojistné hydroizolace a zajišťující ochranu tepelné izolace by měla mít výrazně nižší hodnotu ekvivalentní difúzní tloušťky než použitá parozábrana, řádově by se hodnota sD měla pohybovat do 0,2m. Samozřejmostí je dostatečné odvětrání konstrukce mezi tepelnou izolací a střešním pláštěm. Větraná vzduchová vrstva musí být dostatečně dimenzovaná, průběžná, s dostatečnou plochou vstupních a výstupních otvorů. Pro konkrétní návrh konstrukce je zapotřebí zpracovat tepelnětechnický výpočet s podrobnou vlhkostní analýzou. Střešní plášť musí samozřejmě splňovat požadavky z hlediska průvzdušnosti, tzn. musí se jednat o vzduchotěsnou konstrukci. Vzhledem k tomu, že se soustředíme na rekonstrukce objektů starých 10 let a více, valná většina z nich bude zapadat do kategorie difúzně uzavřených konstrukcí s parozábranou na vnitřním líci. Vlastnosti parozábrany jsou pro návrh dodatečného zateplení stěžejní. Většinou lze její stav velice těžko odhadnout, v modelových případech budeme tedy předpokládat, že její vlastnosti z hlediska nepropustnosti vodních par jsou značně degradované. Materiálových variant pro dodatečné zateplení šikmých střešních plášťů je několik. Pro účely tohoto článku byla vybrána minerální izolace a PIR izolace v nadkrokevním systému. Minerální vlákna se vyznačují nízkým faktorem difúzního odporu a nízkým součinitelem tepelné vodivosti. Desky PIR (polyisocynaurát), popř. PUR (polyuretan) se vyznačují výrazně nižší hodnotou součnitele tepelné vodivosti oproti výše jmenovaným izolacím, ale výrazně vyšší hodnotou faktoru difúzního odporu. Většina dostupných systémů bývá opatřena hliníkovou folií na obou stranách, což vede k dalšímu snížení propustnosti konstrukcí pro vodní páry. V případě aplikace minerálních vláken je nutné počítat s vytvořením pomocného nosného roštu. Pro porovnání jednotlivých možností je proveden následující modelační výpočet. Pro stávající konstrukci (160 mm tepelné izolace z minerálních vláken mezi krokvemi, stávající parozábrana z PE folie a sádrokartonový obklad směrem z interiéru) je navrženo její zateplení z exteriéru nad krokvemi ve dvou materiálových variantách: z minerálních vláken z PIR desek Tloušťka dodatečné tepelné izolace byla navržena ve dvou variantách: dosažení normou doporučených hodnot součinitele prostupu tepla, dosažení hodnot součinitele prostupu tepla doporučených pro pasivní objekty. Schématické znázornění stávající skladby sádrokartonová deska (směrem od interiéru) degradovaná stávající parozábrana z PE folie tepelná izolace z minerálních vláken mezi krokvemi, tl. 160 mm pojistná hydroizolace větraná vzduchová vrstva střešní krytina Schématické znázornění navrhované skladby var 1A sádrokartonová deska degradovaná stávající parozábrana z PE folie tepelná izolace z minerálních vláken mezi krokvemi, tl. 160 mm tepelná izolace z minerálních vláken mezi přídavný rošt tl. 180 mm pojistná hydroizolace větraná vzduchová vrstva střešní krytina Schématické znázornění navrhované skladby var 1B sádrokartonová deska degradovaná stávající parozábrana z PE folie tepelná izolace z minerálních vláken mezi krokvemi, tl. 160 mm PIR panel oboustranně opláštěný hliníkovou folií tl. 100 mm pojistná hydroizolace větraná vzduchová vrstva střešní krytina Vyznačení oblasti kondenzace pro variantu 1B V následující tabulce je provedeno porovnání jednotlivých variant dodatečného zateplení z hlediska tepelnětechnických parametrů. rozložení tlaků vodní páry v typickém místě konstrukce pro variantu 1A rozložení tlaků vodní páry v typickém místě kontrukce pro variantu 1B (červeně=tlak nasycené vodní páry, tmavě červeně=teoretický tlak vodní páry) (červeně=tlak nasycené vodní páry, tmavě červeně=teoretický tlak vodní páry, modře=oblast kondenzace) Na základě výše uvedených výpočtů vyplývají pozitiva i negativa jednotlivých systémů dodatečného zateplení. Z hlediska potřebné tloušťky tepelné izolace pro dosažení doporučených, případně lepších, hodnot součinitele prostupu tepla je jednoznačně lepší materiál na bázi PIR. Ovšem z hlediska kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce je tomu právě obráceně. PIR desky, které jsou navíc velmi často opatřeny Al folií na obou stranách, jsou výrazně méně difúzně propustné, proto při jejich aplikaci dochází ke kondenzaci vodní páry na rozhraní stávající tepelné izolace a PIR desek. Pro dosažení vyhovujícího stavu bývá většinou navrhována současná aplikace kvalitní parozábrany směrem z interiéru. Tento krok však vyžaduje výrazný zásah do konstrukce z interiéru. Navíc, i když by při dodatečné aplikaci parozábrany byla konstrukce vyhovující z hlediska normových požadavků, došlo by realizací takovéto konstrukce k uzavření dřevěných prvků mezi difúzně nepropustné materiály a mohlo by zde i tak docházet k jejich degradaci. Z praktického hlediska je navíc použití desek z PIR rizikové při tvorbě detailů, které musí být vyřešeny precizně. V případě netěsného provedení spojů desek, případně nedůsledného vyřešení detailů hrozí výrazně vyšší riziko kondenzace vodní páry než bylo stanoveno výpočtem pro typický výsek konstrukce. Při dodatečné aplikaci tepelné izolace z minerálních vláken je sice zapotřebí použít větší tloušťky tepelné izolace, dřevěné prvky krovu jsou však směrem z exteriéru překryty difúzně propustným materiálem a nemělo by tak docházet ke kondenzaci v jejich blízkosti. Do budoucna lze předpokládat, že se dimenze potřebné izolace z minerálních vláken bude zmenšovat a to díky novým technologiím výrobě, kdy postupně dochází ke snižování deklarovaných hodnot součinitele tepelné vodivosti. Jak vyplývá z modelové situace, při požadavku na dodatečné zateplení daného typu šikmého střešního pláště je z prověřovaných variant vhodnější varianta se zateplením minerálními vlákny. Potřebná tloušťka tepelné izolace bude sice větší než v případě použití tepelné izolace na bázi PIR, nehrozí zde však problémy s kondenzací vodní páry uvnitř konstrukce.

Studie představuje dva hlavní scénáře vývoje úspor energie na vytápění v rezidenčním sektoru a informativně také vývoj úspor energie na vytápění v sektoru školství. Celková spotřeba energie v budovách v ČR činí 30 % celkové konečné spotřeby energie ČR, což v absolutní hodnotě představuje 360 PJ ročně (100 mld. kWh). Z toho spotřeba energie v domech pro bydlení činí 227 PJ a z toho energie na vytápění 137 PJ (k roku 2011). V případě zachování podpůrných programů, zejména aktuálně schváleného programu Nová Zelená úsporám a obecného trendu energetické sanace domů a bytů, je možné v horizontu roku 2030 realizovat komplexní zateplení s regulací zdrojů u téměř 60 % bytových jednotek a docílit tak absolutní úspory ve výši 32 PJ v porovnání se stavem roku 2011. Pro srovnání, toto množství uspořené energie představuje ekvivalent více než 2 500 000 tun energetického uhlí. Na potenciálu úspor se synergicky podílejí jak investiční technická opatření včetně přirozené výměny zdroje tepla, tak energetický management v širším významu – od zvýšení účinnosti zdroje tepla přes regulaci otopné soustavy a teplot ve vytápěných prostorech po energeticky šetrné chování uživatelů budov. Technicky je možné dosáhnout více než dvojnásobné úspory na úrovni 70 PJ, a to i při započtení nárůstu spotřeby energie vlivem výstavby nových bytů. Z provedené analýzy vyplývá, že již od roku 2001 je možné pozorovat vliv úspor energie na vytápění v rezidenčním sektoru. A to i přesto, že jsou tyto úspory zčásti kompenzovány nárůstem spotřeby vlivem historicky neopakovatelného přírůstku nových bytů. Lze předpokládat, že po ověření spotřeby v následujících dvou sezonách (2013–2014) bude tento trend potvrzen a bude natolik výrazný, že i přes případné výkyvy vlivem chladnějších zimních měsíců bude nastolen i v absolutních hodnotách. Prognózu v ekonomické variantě po roce 2020 ovlivňuje útlum v zateplování zejména vlivem nedostatku finančních prostředků na renovace u ekonomicky závislé části populace a vyšší obtížností provedení technických opatření. Předpokladem je, že jsou postupně realizována opatření, která z ekonomického pohledu rychleji přinášejí efekt. To nutně neznamená, že jsou stavebně jednodušší, ale mohou být výhodná tím, že uspoří více energie. Jako příklad lze uvést výměnu oken, jež byla provedena u podstatně většího počtu budov, než u kterých bylo provedeno zateplení. Důvodem výměny oken není pouze úspora energie, ale také potřeba výměny s ohledem na jejich morální zastarání a nevyhovující technický stav. Výměna oken je tak přirozenou a nezpochybnitelnou součástí komplexního zateplení budov a tak je i posuzována v rámci této studie. Správným provedením výměny oken, kvalitním zateplením a vyregulováním otopné soustavy lze reálně dosáhnout úspory energie ve výši 40–55 % původní spotřeby energie na vytápění. To je však možné vždy jen v komplexu opatření a takový je i metodický předpoklad v této studii. V roce 2012 bylo v ČR komplexně zatepleno téměř 23 % všech obydlených bytových jednotek. Podle předpokladu v ekonomické variantě se do roku 2020 tento podíl zvýší na téměř 45 %. To současně znamená, že do dalšího desetiletí vstoupíme s většinou bytů v nezateplených domech a zhorší se tak vyhlídky na jejich zateplení v budoucnu. Při vývoji podle ekonomické varianty by tedy i po roce 2030 stále nebylo zatepleno přibližně 1 000 000 bytových jednotek, převážně v rodinných domech. Ve vyjádření v energetických jednotkách přestavuje ekonomická varianta snížení spotřeby o 32 PJ v absolutní hodnotě, tj. bez vlivu nové výstavby. Pokud by byla započtena spotřeba energie v nové výstavbě, šlo by o úsporu o 20 PJ vyšší. Tento rozdíl je možné interpretovat tak, že jde o úsporu cca 52 PJ oproti stavu, kdy by do roku 2020 nedocházelo k žádným úsporám na budovách pro bydlení, přičemž výstavba by byla ve standardu roku 2001. Správné a logické je však hovořit pouze o reálné úspoře dosažené oproti stavu roku 2011(1). Technická varianta není datována k žádnému roku a předpokládá, že dojde k zateplení všech bytů ve všech obydlených domech. Současně předpokládá, že postupně bude dosaženo vysokého standardu provedení opatření vedoucích ke snížení energetické náročnosti včetně energetického managementu. Teoreticky může být tímto cílovým rokem rok 2050, ale je také možné, že se v průběhu času některé nezateplené domy stanou neobyvatelnými, jak z důvodů technických, tak sociálních, resp. ekonomických. Technická varianta v uvedené podobě zřejmě naplněna v budoucnu nebude, nicméně ukazuje na reálnost takového stavu. Uvedené úspory energie je totiž možné docílit za přiměřenou cenu a v synergii se zvyšováním celkové kvality bydlení. To platí zejména pro ty případy, kdy je rentabilita komplexního zateplení nízká (dnes typicky například při vytápění dřevem), ale současně je zřejmé, že bude potřeba provést celkovou opravu domu. Pro dosažení technického potenciálu úspor, tj. dosažení zateplení všech zateplitelných budov pro bydlení, by bylo zapotřebí zhruba 1000 mld. Kč za předpokladu, že tato opatření budou realizována nejpozději do r. 2030. Na dosažení ekonomického potenciálu by postačovaly investiční náklady nejvýše 500 mld. Kč. Výsledky studie dále ukazují na významné ohrožení stále větší části populace z hlediska rostoucího poměru výdajů za energii ve vztahu k ostatním výdajům. Podle ČSÚ se tato hodnota dlouhodobě pohybuje na úrovni 10 %, ale další setrvání na této hranici není jisté ani pravděpodobné. Růst cen energie se v posledních letech ustálil zhruba 1 procentní bod nad mírou inflace a při setrvání tohoto stavu do budoucna bude tendence podílu výdajů za energii rostoucí, jakmile bude překonána hranice únosných úspor energie v domácnostech. Popis této situace není předmětem této studie, ale lze konstatovat, že čím je nižší absolutní výše spotřeby energie, tím méně je domácnost ohrožena jakkoli vysokým ročním nárůstem cen energie. Významná část populace může být do budoucna postižena jevem, který se nazývá „energetická chudoba“. Zejména nízkopříjmovým domácnostem může v budoucnu výrazně pomoci, že již dříve zabezpečily své obydlí realizací kvalitních opatření vedoucích k výraznému snížení spotřeby energie. Tímto způsobem lze i v delším horizontu udržet výdaje za energii na úrovni 10 % celkových výdajů domácnosti bez zásadního snížení životního standardu. Významným faktorem ovlivňujícím spotřebu energie jsou změny klimatu. Postup klimatických změn je nezpochybnitelný, otázkou zůstává, jakým způsobem se budou projevovat v podmínkách České republiky. Zateplování budov je v každém případě důležitým adaptačním opatřením, a to jak za předpokladu, že v naší zeměpisné poloze dojde v příštích letech k lokálnímu ochlazení a přibude topných dní, tak i v případě, že bude narůstat počet extrémně teplých dnů v létě a v přechodném období. Poznámka: Většina dat potřebných pro zpracování této studie byla dostupná k roku 2011, zčásti také z důvodu Sčítání domů, bytů a lidí provedeného ČSÚ v tomto roce. Nicméně některé údaje jsou ve studii uvedeny i pro rok 2012, pokud byly dostupné nebo je bylo možné jednoduše k tomuto roku přepočítat. (1) Poslední rok, ke kterému jsou dostupná všechna podstatná data pro stanovení potenciálu úspor. Celá studie Potenciálu úspor energie v budovách v ČR