Studie představuje dva hlavní scénáře vývoje úspor energie na vytápění v rezidenčním sektoru a informativně také vývoj úspor energie na vytápění v sektoru školství. Celková spotřeba energie v budovách v ČR činí 30 % celkové konečné spotřeby energie ČR, což v absolutní hodnotě představuje 360 PJ ročně (100 mld. kWh). Z toho spotřeba energie v domech pro bydlení činí 227 PJ a z toho energie na vytápění 137 PJ (k roku 2011).
V případě zachování podpůrných programů, zejména aktuálně schváleného programu Nová Zelená úsporám a obecného trendu energetické sanace domů a bytů, je možné v horizontu roku 2030 realizovat komplexní zateplení s regulací zdrojů u téměř 60 % bytových jednotek a docílit tak absolutní úspory ve výši 32 PJ v porovnání se stavem roku 2011. Pro srovnání, toto množství uspořené energie představuje ekvivalent více než 2 500 000 tun energetického uhlí.
Na potenciálu úspor se synergicky podílejí jak investiční technická opatření včetně přirozené výměny zdroje tepla, tak energetický management v širším významu – od zvýšení účinnosti zdroje tepla přes regulaci otopné soustavy a teplot ve vytápěných prostorech po energeticky šetrné chování uživatelů budov.
Technicky je možné dosáhnout více než dvojnásobné úspory na úrovni 70 PJ, a to i při započtení nárůstu spotřeby energie vlivem výstavby nových bytů.
Z provedené analýzy vyplývá, že již od roku 2001 je možné pozorovat vliv úspor energie na vytápění v rezidenčním sektoru. A to i přesto, že jsou tyto úspory zčásti kompenzovány nárůstem spotřeby vlivem historicky neopakovatelného přírůstku nových bytů. Lze předpokládat, že po ověření spotřeby v následujících dvou sezonách (2013–2014) bude tento trend potvrzen a bude natolik výrazný, že i přes případné výkyvy vlivem chladnějších zimních měsíců bude nastolen i v absolutních hodnotách.
Prognózu v ekonomické variantě po roce 2020 ovlivňuje útlum v zateplování zejména vlivem nedostatku finančních prostředků na renovace u ekonomicky závislé části populace a vyšší obtížností provedení technických opatření. Předpokladem je, že jsou postupně realizována opatření, která z ekonomického pohledu rychleji přinášejí efekt. To nutně neznamená, že jsou stavebně jednodušší, ale mohou být výhodná tím, že uspoří více energie.
Jako příklad lze uvést výměnu oken, jež byla provedena u podstatně většího počtu budov, než u kterých bylo provedeno zateplení. Důvodem výměny oken není pouze úspora energie, ale také potřeba výměny s ohledem na jejich morální zastarání a nevyhovující technický stav. Výměna oken je tak přirozenou a nezpochybnitelnou součástí komplexního zateplení budov a tak je i posuzována v rámci této studie.
Správným provedením výměny oken, kvalitním zateplením a vyregulováním otopné soustavy lze reálně dosáhnout úspory energie ve výši 40–55 % původní spotřeby energie na vytápění. To je však možné vždy jen v komplexu opatření a takový je i metodický předpoklad v této studii.
V roce 2012 bylo v ČR komplexně zatepleno téměř 23 % všech obydlených bytových jednotek. Podle předpokladu v ekonomické variantě se do roku 2020 tento podíl zvýší na téměř 45 %. To současně znamená, že do dalšího desetiletí vstoupíme s většinou bytů v nezateplených domech a zhorší se tak vyhlídky na jejich zateplení v budoucnu. Při vývoji podle ekonomické varianty by tedy i po roce 2030 stále nebylo zatepleno přibližně 1 000 000 bytových jednotek, převážně v rodinných domech.
Ve vyjádření v energetických jednotkách přestavuje ekonomická varianta snížení spotřeby o 32 PJ v absolutní hodnotě, tj. bez vlivu nové výstavby. Pokud by byla započtena spotřeba energie v nové výstavbě, šlo by o úsporu o 20 PJ vyšší. Tento rozdíl je možné interpretovat tak, že jde o úsporu cca 52 PJ oproti stavu, kdy by do roku 2020 nedocházelo k žádným úsporám na budovách pro bydlení, přičemž výstavba by byla ve standardu roku 2001. Správné a logické je však hovořit pouze o reálné úspoře dosažené oproti stavu roku 2011(1).
Technická varianta není datována k žádnému roku a předpokládá, že dojde k zateplení všech bytů ve všech obydlených domech. Současně předpokládá, že postupně bude dosaženo vysokého standardu provedení opatření vedoucích ke snížení energetické náročnosti včetně energetického managementu. Teoreticky může být tímto cílovým rokem rok 2050, ale je také možné, že se v průběhu času některé nezateplené domy stanou neobyvatelnými, jak z důvodů technických, tak sociálních, resp. ekonomických. Technická varianta v uvedené podobě zřejmě naplněna v budoucnu nebude, nicméně ukazuje na reálnost takového stavu. Uvedené úspory energie je totiž možné docílit za přiměřenou cenu a v synergii se zvyšováním celkové kvality bydlení. To platí zejména pro ty případy, kdy je rentabilita komplexního zateplení nízká (dnes typicky například při vytápění dřevem), ale současně je zřejmé, že bude potřeba provést celkovou opravu domu.
Pro dosažení technického potenciálu úspor, tj. dosažení zateplení všech zateplitelných budov pro bydlení, by bylo zapotřebí zhruba 1000 mld. Kč za předpokladu, že tato opatření budou realizována nejpozději do r. 2030. Na dosažení ekonomického potenciálu by postačovaly investiční náklady nejvýše 500 mld. Kč.
Výsledky studie dále ukazují na významné ohrožení stále větší části populace z hlediska rostoucího poměru výdajů za energii ve vztahu k ostatním výdajům. Podle ČSÚ se tato hodnota dlouhodobě pohybuje na úrovni 10 %, ale další setrvání na této hranici není jisté ani pravděpodobné. Růst cen energie se v posledních letech ustálil zhruba 1 procentní bod nad mírou inflace a při setrvání tohoto stavu do budoucna bude tendence podílu výdajů za energii rostoucí, jakmile bude překonána hranice únosných úspor energie v domácnostech. Popis této situace není předmětem této studie, ale lze konstatovat, že čím je nižší absolutní výše spotřeby energie, tím méně je domácnost ohrožena jakkoli vysokým ročním nárůstem cen energie. Významná část populace může být do budoucna postižena jevem, který se nazývá „energetická chudoba“. Zejména nízkopříjmovým domácnostem může v budoucnu výrazně pomoci, že již dříve zabezpečily své obydlí realizací kvalitních opatření vedoucích k výraznému snížení spotřeby energie. Tímto způsobem lze i v delším horizontu udržet výdaje za energii na úrovni 10 % celkových výdajů domácnosti bez zásadního snížení životního standardu.
Významným faktorem ovlivňujícím spotřebu energie jsou změny klimatu. Postup klimatických změn je nezpochybnitelný, otázkou zůstává, jakým způsobem se budou projevovat v podmínkách České republiky. Zateplování budov je v každém případě důležitým adaptačním opatřením, a to jak za předpokladu, že v naší zeměpisné poloze dojde v příštích letech k lokálnímu ochlazení a přibude topných dní, tak i v případě, že bude narůstat počet extrémně teplých dnů v létě a v přechodném období.
Poznámka: Většina dat potřebných pro zpracování této studie byla dostupná k roku 2011, zčásti také z důvodu Sčítání domů, bytů a lidí provedeného ČSÚ v tomto roce. Nicméně některé údaje jsou ve studii uvedeny i pro rok 2012, pokud byly dostupné nebo je bylo možné jednoduše k tomuto roku přepočítat.
(1) Poslední rok, ke kterému jsou dostupná všechna podstatná data pro stanovení potenciálu úspor.